Každé volby jsou pořád to samé divadlo. Pořád dokola je nám různými politiky a politickými stranami všech odstínů a barev slibováno, že když dáme své hlasy ve volební urně jim, stanou se našimi zástupci a budou prosazovat naše potřeby a zájmy. Pravdou však je, že po volbách prosazují především své zájmy, a především zájmy kapitalistů. Mnohdy se neřídí ani svým volebním programem, na základě kterého jsme je volili. Pro ně je to jen „cár papíru pro získání hlasů“, a tak přichází rozčarování a zklamání. Čtyři roky uběhnou a přicházejí nové sliby, staré i nové tváře politických snažilců. Jdeme z bláta do louže už celých 30 let po restauraci parlamentní demokracie.
Ze strany levicových stran slyšíme jako anarchisté a anarchistky protiargument (někdy i prosby), že je lepší zvolit levicové kandidáty, kteří jsou „menším zlem“ oproti pravicovým a liberálním stranám. Slibují zrušení asociálních reforem a zákonů, nápravu pro běžné pracující. Tyto snahy jsou sice upřímnou snahou levicových politiků, avšak jejich realizace po volbách je podmíněna několika faktory – dostatečnou většinou v zastupitelských sborech a dále ochotou domácích a zahraničních kapitalistů, jestli dají politikům možnost tyto změny prosadit. Protože skutečnou politickou moc drží právě tito kapitalisté – bez toho, abychom jejich tváře viděli za poslaneckými lavicemi. Moc rozhodovat má totiž ten, kdo třímá ekonomickou moc ve svých rukou. To jsou také důvody, proč nakonec i levicové subjekty jsou nuceny prosazovat politiku prospěšnou bohatým, jak jsme viděli například u sociálnědemokratických stran nebo jak ukázal známý obrat levicové strany zelených v liberální poskoky pravicové vlády.
Co tedy navrhují anarchisté a anarchistky? Jak zastavit vládu v zavedení asociálních reforem a zákonů? Jak přinutit vládu jednat ve prospěch pracujících lidí? Anarchistické hnutí vždy odmítalo účast na získání moci ve volbách a křesel ve sněmovně či vládě. Místo parlamentní akce prosazuje přímou akci. Tedy přímé prosazení potřeb a požadavků pracujících jejich aktivitou bez zástupců. Taková přímá akce na sebe bere podobu lidového hnutí zdola, které donutí vládní představitele i kapitalisty ekonomickým bojem – stávkou a zároveň tlakem v ulicích v podobě demonstrací, blokád a obsazování objektů. Taková vzpoura může vést i k přebírání obcí, podníků a revoluci.
Proč je lepší přímá akce? Protože pokud je tlak a odhodlání lidí bojovat za svá práva a potřeby dostatečně silné, mohou si je prosadit okamžitě! Copak si lidé mohou dovolit čekat 4 roky na další volby? To je prostě příliš dlouhá doba! To není praktické! Přináší to samozřejmě další výhody, které pouhé odevzdání lístku do volební urny nemůže přinést. Nabytí vědomí kolektivní síly, vědomí, že lidé přímo mužou měnit věci k lepšímu a získat tolik potřebné sebevědomí a třídní vědomí. To je také nejlepší cesta nejen usilovat o reformy, ale změnit budoucnost, prosadit si nový svět, o který jako anarchisté a anarchistky usilujeme. Změna totiž nepříjde od několika anarchistických revolucionářů nebo levicových kandidátů, ta změna se může prosadit jen kolektivně – masovým hnutím zdola. A naším úkolem je být inspirací, rádcem a aktivními účastníky tohoto procesu (ČAS).
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.