Především vládní politici, ale i ti opoziční současné povodně využili ke svému zviditelňování a přihřívání si své polívčičky do předvolební kampaně. Avšak především prázdnými slovy před televizními kamerami. V případě těch vládních ukázali opakovaně svoji neschopnost a arogantnost.
Příkladem takové arogance je ministryně obrany Černochové, která místo toho, aby si sypala popel na hlavu, že vláda většinu techniky darovala na ukrajinskou frontu a tak armáda byla schopna nasadit pouhé dva vrtulníky do povodní postižených oblastí. Ministryně se, tak lidem vysmála slovy „Prosím, vyřiďte blbečkům, kteří se stále nevyrovnali s naší pomocí Ukrajině, že vrtulníků máme dost.“ Pravda byla taková, že armáda mohla nasadit jen dva vrtulníky a pouze jedno obojživelné vozidlo. Obyvatelé zaplavených oblastí tak mohli marně čekat na obojživelná vozidla, transportéry či tak důležité pontonové mosty, ty jsou všechny na Ukrajině.
Zatímco vláda v pohodlí jednala v Praze a vládní politici si nacpávali břicha luxusním jídlem a drahým vínem či šnapsem, v postižených oblastech si o něčem takovém mohli evakuovaní lidé nechat jenom zdát. Vláda nebyla prostřednictvím armády schopna lidem, kterých vyhnala přírodní katastrofa ze svých domovů pomoci dodáním ani balené vody a základních potravin. Není tedy divu, že se premiér s ministry raději jel podívat nad zatopenou Ostravu a další města vládním letadle, než aby šli přímo mezi lidi, kde by to od nich pěkně schytali.
Naše kamarádka z Krnova píše naší člence následující řádky: „Včera jsem měla krizi, když jsem procházela zničeným městem, brodila se bahnem a sháněla chleba a vodu bez hotovosti, s dcerkou za ruku. Brečet se mi chtělo. Jedna hodná paní mi dala stovku. Pro mě to byla velká pomoc v tu chvíli, úplně mě to dojalo. Měla jsem co dát dceři. Člověk nepochopí dokud nezažije. Dneska byla velká brigáda v domě. A dostali jsme kafe a kebab. Nejím to, ale s chutí jsem hned půlku snědla. Bez hotovosti neseženeš nic a o humanitární pomoci se jednou rozepíšu. Tady v největším epicentru se na nás vysrali. I s vodou. No a mě, tvl hlavně že je tu prezident. Na naší část se zapomnělo… hasiči koukali jak stojíme na balkoně uprostřed vody a ani jednou dotaz, zda něco nepotřebujeme. Elektrika, signál, nic… Zítra přijede kamarád mi vše dovést. Kartou se nikde platit nedá. Já u sebe neměla nic…jen tu kartu. Kamarád nám zajel pro vodu a vybrat hotovost. Tak do zítřka vydržíme…“ Tak vypadá v praxi vláda pro horních deset tisíc a pro zahraniční kapitalisty. Jim na nás nikdy záležet nebude, pro tuto „aristokracii“ jsme jen lůza, kterou potřebují oblbnou jen před volbami.
Mezi lidmi a na sociálních sítích se logicky šíří různé posty, které pochopitelně nahlíží s respektem k hasičům a záchranářům, zatímco kritizují politiky, kteří k řešení následků povodní nijak pozitivně nepřispěli až na planá prohlášení. Jedním z hlavních výtek směrem k politikům je propastný rozdíl v odměňovaní. Protože zatímco měsíční plat premiéra Fialy je 274 000 Kč a třeba ministra Rakušana 237 000 Kč, tak plat hasiče je pouhých 30 000 Kč. Pracovníci ČHMU, kteří odvedli velice důležitou úlohu při varování před povodní, berou při nástupu hladových 25 000 Kč hrubého. Jaké propastné rozdíly mezi společensky prospěšnou a společnosti nic pozitivního nedávající prací na příkladu politiků!
Tato naštvanost je podle nás oprávněná, jako anarchisté a anarchistky po celou dobu tvrdíme, že vládu se všemi politiky a úředníky společnost ke svému fungování vůbec nepotřebuje. Anarchismus nabízí řešení ve společnosti řízenou přímo lidmi, kde nebude třeba nejen politiků, ale ani šéfů. Nadávat na platy politiků ovšem k ničemu není, pokud nenabydeme vědomí, že je nepotřebujeme a že nám bez nich bude lépe. Dokud nevezme za své staré anarchistické heslo „Žádný sluha, žádný pán!“
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.