CO DĚLAT, KDYŽ JE OBEC VELKÁ?

Mnozí můžou mít pochybnosti: společenská samospráva půjde jistě uskutečnit v malých obcích s nevelkým počtem obyvatel, ale ve velkých to nebude proveditelné, aby se sešly tisíce lidí a společně spolurozhodovali. Co tedy dělat a jak zorganizovat na stejných principech větší obce, města a velkoměsta? Není to žádný problém; využijeme stejné zásady, jako kdybychom praktikovali společenskou samosprávu u malých obcí. Velká města se vlastně stanou propojeným organismem složeným z menších částí – městských čtvrtí či ulic.

Jak velká má být autonomní jednotka v rámci větší obce, se bude odvíjet od místních poměrů a geografických podmínek. Bude záležet na dohodě v rámci dané oblasti, každopádně by se to mělo řídit určitými prvky, které obyvatele dané čtvrti či bloků ulic spojují, na čem mají společný zájem, co utváří komunitního ducha. A tak může autonomní jednotka čítat od tisíc až třeba po deset tisíc obyvatel.

Abychom uvedli konkrétní příklad: vezměme si například město Krupka v Ústeckém kraji. Krupka měla podle statistik necelých 13 000 obyvatel. Jelikož je tato obec rozprostřena na poměrně velkém území, už z přirozenosti se utvořily pomyslně ohraničené městské části: Stará Krupka, Bohosudov, Maršov, Vrchoslav, Hamry, Starý Unčín, sídliště Unčín, Horní Krupka a Fojtovice.

Obyvatelé jednotlivých částí, například staré Krupky spojuje nejen to, že jsou sousedé a denně se potkávají, ale i společný zájem zvelebovat svoji čtvrt a pracovat na jejím rozvoji a zajištění potřebných sociálních služeb, bydlení, infrastruktury atd.

Samozřejmě jednotlivé části vytváří společný organismus s dalšími městskými částmi a vytváří dané město. Mnohé služby a zařízení lidé sdílí a užívají společně, a pociťují, že jsou součástí většího celku. Příkladem může být městská hromadná doprava, městská skládka a recyklovna odpadu, vytápění, solární elektrárna, skladiště životních potřeb, divadlo, kino, komunitní prádelna, vyšší vzdělávací zařízení, sportoviště,  nemocnice, domovy seniorů a mládeže a podobně.

Do společného svazku nemůže být samozřejmě žádná městská čtvrť nucena a rozhodnou-li se obyvatelé osamostatnit, je to jejich věc a nesmí jim být v tom nijak bráněno. K čemu také, umělá jednota neposlouží ničemu.

To samé platí v opačném případě, jestli se obyvatelstvo některé menší obce v sousedství dohodne na svém obecním shromáždění o připojení k větší obci, vyšle delegáty na shromáždění obce, se kterou by se rádo spojilo. Tito přednesou návrh na spojení a nechá se hlasovat. Vyjádří-li se kladně, dojde ke spojení.

Děje se to i nyní, avšak mnohdy je toto spojení nesouměrné a mnohdy jsou odlehlejší a menší části na okraji zájmu investic a upadají, co vyvolává mezi nimi separatistické snahy po osamostatnění. K tomu však nebude ve společenské samosprávě docházet, jelikož budou všechny části rovnocenné a budou mít stejnou možnost na rozhodování a plánování obecního rozvoje.

A tak ve společnosti budoucnosti budeme svědky spíše tendence po slučování, federalizaci, která umožňuje rovnostářskou koordinaci na společných záležitostech a projektech. O federaci a propojení jednotlivých obcí, regionů, zemí a kontinentů budeme obšírněji mluvit v nadcházející kapitole.

Vraťme se však k tomu, jak by fungovala správa a jakým způsobem by se rozhodovalo ve větších obcích či městech. Pochopitelně by byl využit systém obecních shromáždění, jak jsme popsali výše. Jednotlivé části daného města by se scházely na svých sousedských shromážděních, na kterých by se navrhovaly, debatovaly a schvalovaly plány a projekty dané městské části. 

Pokud by se jednalo o záležitost týkající se celého města – abychom byli konkrétnější, například rekonstrukce městské nemocnice nebo opravy kanalizační infrastruktury, svolala by se obecná shromáždění ve všech městských částech. 

Zde by se na jednotlivých shromážděních prodiskutoval návrh nebo návrhy například opravy městských kanalizací. Tyto návrhy mohou zpracovat jednotlivci, členové obecní rady (zvolené pracovní skupiny) nebo kolektivy pracovníků některého z podniků, který má opravy tohoto druhu v popisu práce. Přítomní obyvatelé věc prodiskutují a ke konci schválí některý z návrhů (případně zamítnou a pošlou k přepracování na základě vznesených námitek a pozměňovacích podnětů). Tak či tak, poté jednotlivá obecní shromáždění vyberou ze svého středu několik delegátů (tlumočníků), které vyšlou, aby se neprodleně dostavili na ostatní obecná shromáždění, probíhající souběžně a tlumočili zde své výsledky jednání.

O jednání jednotlivých obecních shromáždění lze průběžně informovat například prostřednictvím moderátorů; když tito získají důležité informace nebo žádosti o přečtení rezoluce či pozměňovacího návrhu jiného shromáždění, toto přednesou svému shromáždění k uvážení.

V průběhu času se může využít moderních technologií. Jednotlivá obecní shromáždění se mohou nahrávat a promítat na velkoplošné obrazovce jako u kina na ostatních shromážděních. Mohou se pomocí internetu propojit, aby bylo vidět výstupy řečníků ze sousedních shromáždění. Technika k tomu existuje a její zdokonalení jen usnadnilo, aby mohla být společnost spravována přímo lidmi zdola.

Pokud se nalezne shoda na všech shromážděních (o čem nijak nepochybujeme, že by se někdo bránil například nutné opravě zastaralé kanalizace), bude se jednat o sladění postupu prací a vytvoření harmonogramu. Začne se s pracemi a o jejich průběhu na schváleném projektu pak informuje k tomu účelu zvolená pracovní skupina nebo členové obecních rad (koordinačního výboru). Pokud se objeví nespokojenost s dosavadní prací, může jednotlivec či skupina sousedů svolat mimořádné obecní shromáždění, aby problémy projednalo nebo třeba odvolalo a nahradilo dosud pověřené osoby zodpovídající za daný projekt.

zdroj: knížka „Společenská samospráva: nástin správy společnosti bez šéfů a politiků“ (2023)