Před 146 lety, přesněji 7. dubna 1878 byla založena česká sociálnědemokratická strana. Nejednalo se o klasickou politickou stranu. Na konspiračním setkání se sešlo 14 delegátů v pražském hostinci U Kaštanu, aby dali rodícímu se dělnickému hnutí organizovanou podobu. Hnutí muselo působit tajně kvůli zostřené perzekuci emancipačních snah pracujících ze strany státní moci i kapitalistů. Za účast na sjezdu si přítomní také odpykali trest v Staroměstské věznici.
Dělnické hnutí na konci 70. a 80. let muselo působit v ilegalitě. Sociálně demokratické hnutí/strana nebyla homogenní a tvořilo ji několik názorových proudů. Ten vyvrcholil rozkolem na parlamentní tzv. „mírné“ a sociálně revoluční tzv. „radikální“ křídlo tvořené anarchisty, které v osmdesátých letech opanovalo české dělnické hnutí. Z většiny delegátů břevnovského sjezdu se stali anarchisté jako Norbert Zoula, František Josef Hlaváček, Josef Boleslav Pecka či Franta Choura. Mezi radikály třeba Josef Hybeš a umírněné Ladislav Zápotocký. Dělnické hnutí v Čechách, ale i celém Rakousku bylo opanováno revolučním duchem a anarchismem Johana Mosta (bývalý říšský poslanec socdem jenž se stal anarchistou), které odmítalo volby a parlament a prosazovalo revoluční cestu rozřešení emancipace dělnictva.
Dnešní parlamentární reformistická sociálně demokratická strana byla skutečně založena až v roce 1889 na Hainfeldském sjezdu. Dělnické hnutí se tak vydalo definitivně dvěma cestami – přímou akcí prosazované anarchisty a parlamentní akcí prostřednictvím Československé sociálně demokratické strany. Tyto dva směry se staly nesmiřitelnými oponenty. Zatímco anarchisté bojovali za okamžité prosazení hospodářských a sociálních požadavků dělnictva stávkou, sociální demokraté uspávali pracující bojem za volební všeobecné právo. Jak parodovali v anarchistickém tisku „Omladina“ v přiloženém obrázku: sociální demokraty zajímali poslanecká křesla v říšské radě a členské příspěvky, co na tom, že dělníci trpěli hladem. To se ukazovalo na zradách při stávkách a jejich pacifikaci ve prospěch kapitalistů a vlády.
Zrada za zradou výměnou za poslanecká křesla, finanční výhody, později křesla ve vládě provází celou historii sociální demokracie. Stačí se podívat jen na soudobou činnost sociálně demokratických vlád: prosazování liberálních reforem na úkor pracujících, vstup do EU či NATO. Nedůvěra pracujících vyústila v to, že sociální demokracie propadla ve volbách a zůstala bez jediného poslance. Žádná škoda, protože cesta k prosazení našich práv a požadavků tkví v přímé akci a nikoliv v parlamentu.
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.