Již přes 35 let jsme jako pracující klamání a je nám slibovaná iluze, že volby mohou něco změnit. Skutečnost je taková, že od restaurace kapitalismu v naší zemi – a jak nás o tom přesvědčují prodejná média a nazývají to „demokracií“ – se již u moci vystřídalo bezpočet vlád a politických stran od pravice po levici, tyto pomohly několika stovkám domácích a především zahraničním kapitalistům rozkrást, co se dalo, nahrabaly si společně s šéfy pohádkové bohatství a nám zbyla stále nejistější budoucnost, počítání od výplaty k výplatě.
Proto jako anarchisté a anarchistky říkáme: volby jsou divadlo, nemohou v náš prospěch nic změnit a je zbytečné u nich ztrácet čas, vkládat do nich jakékoli naděje.
Pryč se stranickou politikou, která nás pracující a naše blízké rozděluje na proti sobě stojící strany. Oprosťme se od dělení na příznivce různých politických stran a hnutí, kterým sloužíme pouze jako “užiteční blbci”, jako výtah k moci, pozicím, dobrým místečkům a korytům.
My z toho beztak nemáme nic dobrého, to jen oni profitují z naší důvěry. Všem těm politickým šarlatánům – a je úplně jedno, z jakého politického spektra vycházejí – vyhovuje stav, kdy si jako pracující navzájem vjíždíme do vlasů a hádáme se mezi sebou. Vyhovuje to také náramně všem zaměstnavatelům a akcionářům.
Čeho se bojí nejvíce? Mají hrůzu z toho, že bychom se spojili v jeden proud, jedno hnutí. Mají strach, že si uvědomíme naše nelichotivé sociální postavení a dojdeme k poznání, že nás pracující spojují zájmy vlastní, nám všem společné.
K tomu však nedojdeme, budeme-li se nechávat nadále rozdělovat stranickou politikou a důvěřovat pastýřům a všelijakým vůdcům. To, co potřebujeme, musíme si sami vydobýt, vlastní iniciativou a kolektivní cestou.
Cestou přímou, tedy přímou akcí nás všech pracovníků a našich blízkých, nikoliv cestou zástupců v parlamentu a na radnicích. Cestou hnutí pracujících vzniklých zdola z členské základny.
Budováním hnutí zdola, které bude naše zájmy a práva prosazovat přímo: tlakem v ulicích a stávkou. Jako anarchisté a anarchistky stojíme pevně na zemi a chceme měnit svět, nedat se nadále obelhávat všemi těmi „spasiteli“, došli jsme k poznání, že můžeme změnit vše a žít štastné životy, ale je k tomu třeba jednoduchá věc, nevkládat své životy v klamné naději do rukou druhých, ale sami se zasadit, aby naše budoucnost byla dle našich tužeb a potřeb.
Pokud s tím souhlasíš, stal ses anarchistou a anarchistkou, jedním/jednou z nás. Teď už jen zbývá spojit paže a vykročit měnit budoucnost nás i našich dětí společně. (ČAS Teplice)
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.