Přinášíme text o volbách z pera českého anarchisty Václava Řetického (1862 – 1918), který se angažoval v Industrial Workers of the World (IWW), české anarchistické skupině „Bezvládí“ a redakci slavného časopisu „Volné listy“. Jeho anarchistická kritika parlamentarismu neztratila nic na své aktuálnosti, a proto ji přinášíme našemu čtenářstvu.
V této sezonní době volebních podvodů daří se znamenitě všem, kdo na politickém žebříku podrobili vlivu svému větší nebo i menší masu lidu. Všude krmen lid volebním humbukem a kde kdo vtírá se za spasitele lidstva! A první obětí volebních těchto podskoků jsou zločinci sami, tedy suverenní lid, jemuž věnuji tyto řádky.
Ovšem, lide, nejsi sobě vědom svých zločinů. Ty volíš a nevidíš, že se sám podvádíš a sám sobě za oběť upadáš. Což nepoznal jsi z nabylých zkušeností, že zástupci a vetřenci, jakých sám si vyhledáváš a kteří v každém případě za tvoje zastánce se vydávají, jsou lháři, dobře vědomí, že i kdyby chtěli, neschopni jsou co dobrého pro tebe učinit?
A ty to víš, a přece naříkáš a volíš dále. – Vždyť vládci a zástupci vždy pracují a pracovat budou ve svůj vlastní prospěch a nikoli za zájmy těch, kdo pomáhají jim k výslunní blaha. Správně posuzuje zákonodárství známý myslitel Lev Tolstoj ve svém přípise chicagskému dělnictvu, pojednávajícím o průmyslových krizích a dělnickém zastoupení ve sborech zákonodárných; praví mezi jiným: „Vše to není nic jiného než přenášení zákonnosti – připravování nového, až dosud neznámého způsobu otroctví. Je tedy pochopitelné, že příčina otroctví nespočívá v tom či onom zákonu, jako ve skutečnosti, že zákonodárství vůbec existuje; že jsou lidé mající moc množit a uplatňovat zákony k svému prospěchu, a tak dlouho, dokud lid touto mocí vládne, bude otroctví.“
A může být jinak? Ovládaní jsou poddanými, tedy nižšími, slabšími, vykořisťovanými, nebo viděli jste kdy opak? Tak dlouho, dokud dělný lid nepochopí nutnost sám organizovat výrobu, spotřebu a upravení způsobu života, tak dlouho, pokud podporuje a bázlivě se podrobuje autoritě, vládcům a vůdcům a je za nutné považuje, budou poslanci jako vykořisťovatelé žít z práce a hlouposti tvojí. –
Naříkáš a běduješ na vše! Nejsi-li ale sám příčinou všeho zla, jakým trpíš a které zaviňuješ svojí netečností a spoléháním se, že někdo učiní to, co sám ty jsi měl provést? Žaluješ na svoji policejní ochranu, vojsko, kasárna a soudy, věznice, veřejné správy, ministerstva a zákony, poslance, vlády, bankéře a zaměstnavatele, na mzdy a daně, drahotu životních potřeb a spoustu jiných společenských neřestí a nespravedlností.
Stěžuješ si jen stále, ale nesnažíš se přispět ke změně, ba přímo zvěčňuješ stav, ve kterém zmíráme. Občasně pozvedáš šíji svoji a hrozíš revoltou, končíš ale nastolením nových vůdců a vládců.
Stěžuješ si jen stále, ale nesnažíš se přispět ke změně, ba přímo zvěčňuješ stav, ve kterém zmíráme. Občasně pozvedáš šíji svoji a hrozíš revoltou, končíš ale nastolením nových vůdců a vládců.
Proč necháš se takto ovládat, okrádat a otročit? Jsi přece producentem všeho, ořeš, seješ, stavíš, předeš, kováš, krmíš a šatíš svoje utlačovatele, proč tedy nepomýšlíš SVŮJ hlad ukojit, proč chodíš rozedrán a bydlíš v klecích v těsných ulicích? Ano, proč vlastně TY jsi bez obuvi, přístřeší, ba i vlasti? Proč nejsi svým pánem; proč poslušně ohýbáš svůj hřbet a sloužíš jiným? – Jak to přijde, že jsi tak podroben a zotročen? Vždyť jsi tvůrcem všeho a nevlastníš ničeho? Vše pochází z tebe a ty jsi ničím! Ba né, já se mýlím. Ty jsi občanem, voličem, uznávajícím zákon a autoritu; ty svým hlasem posvěcuješ celou tu mizerii a poddajnost! Ty jsi dobrovolným a poslušným sluhou, věrným poddaným lízajícím krví střísněné důtky u nohou svého pána. Ty jsi policistou, špiclem a žalářníkem; ty jsi věrným vojínem a poslušně platíš daně. Jsi věrným úředníkem a obětavým sluhou, ba ty jsi svým vrahem. Proč tedy sobě stěžuješ a na svůj osud žaluješ?
Já, jako volný člověk, zbaven těchto předsudků, jako anarchista, nenáviděl bych tě z hloubi své duše, kdybych nebyl přesvědčen, že jsi klamán, a kdyby tě neomlouvala nevědomost a slepá upřímnost.
Nenáviděl bych tě jako nenávidím vládních a jiných tyranů, do jichž rukou ty svůj život vkládáš, a které ty sám volíš, podporuješ, živíš a chráníš ostří bajonetu, chráníš a oslavuješ brutálním násilím a uzákoňuješ svým hladem a jsi hrdým na to, že svého trapiče sám sobě volíš a takto dobrovolně se vzdáváš svých lidských práv. – Ano, ty lide jsi hanebně podváděn. Politické řeči chválí tvoji vyspělost a tobě to lichotí. Buď tedy spokojen se svým osudem, počkej, až budeš zatřelen v přiští stávce nebo masakrován na hranicích státu pod krvavým stínem své národní vlajky.
Konečně je možné, že jsi hrdým na svoji hloupost; tvoje útrapy ty snášíš spokojeně a domníváš se ještě, že celé to otroctví je snesitelnější a bezpečnější jako pohrdání zákony a zbavení se všech těch trampot a ponížení. A tak před svobodou ty dáváš přednost této mizerii. Tvoje obava před krásou svobody, široké a neomezené – o které sám nemáš ani zdání – strach před individuálním a společenským životem bez zákonných předpisů sleduje tě jako stín, a proto tím spiše jsi spokojen zetlelým doupětem a vězením. A ještě dlouho – snad svíjet se budeš v prachu porobenství jako červ, nemajíce odvahy se povznést. Jsi opojen suverenní svoji vrchností, zaslepen sliby volebních kandidátů a „svých úřadníků“ a vůdců, kteří vše ti slíbí, aby zítra již tě podvedli a zradili, a ty jsi na ně hrdým a jako jindy i letos při hudbě a ohňostrojích výskat budeš radostí nad vítězstvím té nebo oné vládní politické strany. A proto snad ani nezasluhuješ lepšího osudu, neboť nejsi sobě vědom své hodnoty a mužné nezávislosti, snad nejsi schopen ani hoden úplné svobody.
Nuže, jen volte! Naplňte urny hlasovacím papírem. Já mám úplnou důvěru ve vaše kandidáty. Oddejte se úplně svým pánům.
Ale přestaňte již jednou s fňukáním a naříkáním. Mějte alespoň tolik odvahy a uznejte, že jste spoluvinni na svém utrpení. Snad po dlouhých a trpkých zkušenostech uznáte, že ti, které svými pochopy po vězeních smýkáte jedině proto, že chtějí žít volně a svobodně ve společnosti rovných, a které vy dnes za blázny považujete, poněvadž se osvobodili od vládychtivosti, jako i božského a vládního bludu, a kteří za své ideály svůj všechen čas, klid, i životy obětují – měli pravdu.
Zdroj: anarchokomunistický časopis „Volné listy“ z New Yorku (1904).
Václav Řetický (1862 – 1918) patřil mezi přední české anarchistické komunisty, kteří se do dělnického hnutí zapojili již v sedmdesátých letech devatenáctého století. Živil se jako kovodělník. V osmdesátých letech byl ve Vídni, odtud prchl kvůli perzekucí anarchistů do Budapešti. Do USA se z Maďarska v roce 1886 vydal do Ameriky. Usadil se po zbytek života v New Yorku. Patřil mezi přední organizátory anarchokomunistické skupiny „Bezvládí“ a podílel se na vydávání anarchistického exilového časopisu „Volné listy“ (1890 – 1917). Do „Volných listů“ přispíval svými články pod pseudonymy „V.R.“, „Vašek“ a „Jeden kovodělník“. Psal také do radikálního tajně vydávaného anarchistického časopisu „Pomsta“. Od roku 1912 se podílel také na vzni ku České anarchistické federace v Americe. Zemřel 27. října 1918 v New Yorku.
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.