VÝROBNÍ SYNDIKÁTY

Hospodářství dnešní společnosti je provázaný a složitý organismus. Jedna výroba navazuje na druhou nebo svojí činností doplňuje jiný podnik. Součinností několika podniků vzniká výsledný produkt nebo je poskytována dána služba. 

A tak stejně jako v případě obcí i zde je nutné vytvářet profesní syndikáty podniků a průmyslové výrobní syndikáty. Jedná se vlastně o obdobu federací obcí a federací regionů či národních federací. Pomocí výrobních syndikátů a průmyslových výrobních syndikátů je řešena mezipodniková spolupráce a koordinace činnosti jejich ekonomické aktivity.

Pomocí syndikátů jednotlivé podniky řeší dodávky surovin, meziproduktů, dílů a služeb pro zajištění chodu svého podniku. A obráceně zase svoje meziprodukty či služby posílají k finalizaci dalším podnikům.

Komunikaci mezi podniky v rámci výrobních  a průmyslových syndikátů vyřizují k tomuto účelu zvolení úkolování delegáti – podnikový jednatelé. Není to žádná novinka, obdobně fungují již dnes manažeři a pověření zástupci firem, podstatným rozdílem je však to, že zatímco dnes jednají podle zadání vlastníků či vedení, ve společenské samosprávě budou jednat na základě pověření všech zaměstnanců a na jejich popud.

Velkou pomocí jsou současné moderní technologie, které umožňují jednání pomocí on-line konferencí, urychlují komunikaci, sběr dat a statistik a velice usnadňují vyhodnocovat potřeby produkce a spotřeby.

Zmiňovali jsme, že již dnes existují podniky bez šéfů pod přímou kontrolou zaměstnanců, historie nám zase dokládá, že pracující lidé byli schopni zajistit chod a řízení průmyslu a služeb vlastními silami, pomocí syndikátů – odborových svazů zaměstnanců. Příkladem může být období španělské revoluce v oblastech pod kontrolou anarchosyndikalistických odborů CNT ve 30. letech 20. století.

Pro potřeby sladění výroby na místní, regionální či krajské úrovni si mohou podniky v rámci výrobních syndikátů vytvářet stálé pracovní skupiny, tzv. rady syndikátů. Do rady syndikátů vysílají jednotlivé podniky své delegáty, tj. podnikové jednatele vzešlé z voleb na jednotlivých podnikových shromážděních zaměstnanců.

Stejně tak pro sladění výroby a koordinaci na národní úrovni výrobní syndikáty utvoří tzv. národní výrobní syndikáty (národní federace syndikátů). Na mezinárodní úrovni se postupuje obdobně; na principu federalismu  k ustanovení například evropské federace syndikátů, či přímo mezinárodní (světové) federace syndikátů. Taktéž tyto federace syndikátů si mohou utvářet – a bylo by to velice prospěšné – stálé pracovní skupiny, tzv. syndikátní rady, z řad volených úkolovaných delegátů vyslaných z podnikových shromáždění.

Komunikovat a přijímat návrhy řešení v rámci rad syndikátů (na všech úrovních) mohou jednotliví delegáti, podnikoví jednatelé, nejen osobně na konferencích k tomu svolávaných, ale hlavně pomocí online konferencí, internetových fór a mailinglistů, tedy tak, jak to v podnicích praktikují již dnes a mnozí zaměstnanci to již mají zažité.

O průběhu a hlavně výsledcích jednání rad syndikátů informují podnikoví jednatelé ostatní kolegy na podnikových shromážděních, která posléze dávají souhlas k návrhům rad syndikátů, případně dávají dobrozdání k postupu vyjednávání podnikových jednatelů jménem osazenstva podniku v radách syndikátů. V každém případě, jak jsme již několikrát naznačili, přichází rozhodování zdola, od členské základny, v tomto případě přímo od zaměstnanců, producentů.

zdroj: knížka „Společenská samospráva: nástin správy společnosti bez šéfů a politiků“ (2023)