CO JE POTŘEBA VĚDĚT (František Hlaváček)

Každý, kdo vede boj, má v první řadě mít jasno, proč ho vede, má znát jeho účel i cíl. Všechny dřívější boje a revoluce nedosáhly žádoucího výsledku jen proto, že bojující lid, i když okamžitého, nebo na krátký čas trvajícího vítězství dobyl nad svými utlačovateli, neznal pravý cíl svého boje, nevěděl tedy jak vítězství své využít, propásl příležitost k jednání a dal si brzo zase své vítězství vyrvat tyrany a reakcionáři, kteří vždy dobře ví co chtějí a dle toho stále jednají.

Vede-li dnes proletář boj proti otroctví, musí mít na paměti duševní a hospodářskou porobu. O hospodářském otroctví bylo již mnoho psáno i mluveno a většina dnešních politických stran poznávají již boj ten, neboť dělníci počínají jim to vždy důrazněji uvádět v paměť. Postavení dělníka, který degradován je až na pracovní zvíře, je takové, že znalci poměrů kypí krev hněvem, slyšet příslušníky a obhájce utlačující třídy klábosit o svobodě a blahobytu dělníků.

Dnes, kdy dělník den jako den opouští doupě činžovních kasáren, aby se odebral do mučírny tovární, a kdy ke konci týdne musí se ptát: co mohu dělat s tou žebráckou mzdou? Anebo po dlouhém marném hledání práce octne se ve svém smutném příbytku, zmocňuje se jej přání a žádost, aby takovýmto nedůstojným nelidským poměrům brzo učiněn byl konec. A od této doby počíná takový dělník svůj boj proti hospodářské porobě.

Nový bojovník, pln mužnosti a bojovné síly, pln roztrpčení proti svým utlačovatelům a touhy po svobodě a blahobytu uslyší náhodou od podvodných demagogů, že pracující lid, zmocní-li se politické moci a parlamentarismu, může se snadno osvobodit. Jde do schůzí politických spolků a volebních klubů a tam slyší od nesvědomitých, a často i nevědomých, mluvit starou otřepanou a podvodnou frázi o prospěchu voleb dělnických kandidátů, o dobytí parlamentu volebním lístkem a zmocnění se veškeré vlády nad společností.

Nezkušený dělník spoustou frází o politice, volbách, parlamentu, sociálním státu atd. je brzo tak popleten, že v hlavě jeho panuje ten největší zmatek pojmů a z nadšeného bojovníka revoluce a svobody stane se politický vodnář, který není jasné, co ho může v skutečně osvobodit a proto papouškuje to, co od tlampačů z mánie nebo vlastního prospěchu slyšel, a co též jiní bezmyšlenkovitě klábosí. Tím však opravdovému hnutí revolučnímu velice škodí.

Každý bojovník svobody musí si být úplně vědom a být mu jasné, že dobytím politické moci není daleko ještě dobyta svoboda. On musí si být ale též vědom, že ani vítězstvím nad hospodářským otroctvím není ještě svoboda zajištěna. Bez vítězství nad duševním otroctvím není žádné svobody. Když čistě hospodářským bojem dělník své postavení značně zlepší, pracovní dobu zkrátí, mzdu si zvýší a tímto způsobem se částečně vymaní ze kapitalismu, tu není-li duševně svoboden, brzo upadne zase v hospodářskou závislost.

Kdo bojuje za svobodu, musí vědět co svoboda znamená! Bojovníci svobody musí bojovat zároveň proti hospodářskému, politickému i duševnímu otroctví. Kdo slepě věří tomu, co mu jeho vůdcové kážou a nemá síly a odvahy samostatně myslet a jednat, ten je věřící a drží se své víry. Čím více ale člověk věří, tím méně ví. Čím méně ví, tím je hloupější. Čím je hloupější, tím snáze se dá ovládat a zotročovat.

Bojovník, který si vzal za cíl svobodu pravou, úplnou a ničím neomezenou, je sám sobě vůdcem a nebude, žádat podrobení se ostatních jeho anebo někoho jiného vůli, neboť vládu, zákon, kázeň a poslušnost nezná.

V boji za svobodu musí se dbát, aby když poražena byla jedna zotročující vláda, vítězný lid hned zase jinou si neutvořil, nýbrž aby zařízena a upevněna byla bezvládní anarchistická společnost, v níž svoboda jednoho zabezpečena je svobodou všech. Povede-li proletariát svůj boj proti hospodářskému i duševnímu otroctví společně, pak po dobytém vítězství dosáhne úplné svobody a žádná reakce nebude více možnou.

zdroj: noviny českých anarchistických komunistů „Dělnické listy“ (1894)

František Josef Hlaváček (1853 – 1957) byl jedním z hlavních průkopníků anarchismu v Čechách. Stál u zrodu anarchistického hnutí na konci 70 a počátku 80. let 19. století. Proslavil se jako básník a autor dělnických písní. Kvůli perzekuci nucen emigrovat do USA počátkem roku 1886. V USA se zapojil do anarchistického hnutí v Chicagu a vstoupil do redakce anarchistického časopisu „Budoucnost“ v Chicagu. Po přestěhování do New Yorku působil jako šéfredaktor novin českých anarchistických komunistů „Dělnické listy“ (1893 -1896). Byl členem anarchokomunistické celonárodní organizace Mezinárodní dělnická jednota – MDJ v letech 1886 – 1896. Koncem devadesátých let pro osobní neshody s některými členy MDJ odchází z hnutí, aby se nakonec stal umírněným sociálním demokratem. Zemřel 11. února 1937 v Ciceru u Chicaga. Ve Slaném a Prostějově je po něm pojmenováno náměstí, na němž má sochu.