Mezi všemi nám od našich odpůrců připsanými teoriemi je právě jedna, která nám cíle a snahy připisuje, které jsou pravým opakem, které my sledujeme. Je to ona, podle které nás naši odpůrci nepřáteli každé organizace nazývají, my prý sníme o společnosti, v niž jeden vpravo, druhý vlevo táhne; oni o nás mluví, že prý přejeme ten největší nepořádek, o jakém jen si kdo myslet může, nepořádek, který již prý na tom se zakládá, resp. již prý to je dostatečným důkazem, poněvadž my jednomu každému členu společnosti úplnou samosprávu (autonomii) dáváme.
My domáháme se nepořádku, praví oni! Co my chceme, je především, aby každý z našich bratrů, co možno nejvíce blaha a svobody mohl užívat a vycházeje z tohoto stanoviska a přesvědčení, že my tento, od nás požadovaný stav blaha a svobody jen tím rozmnožit můžeme, když naše síly spojíme, jsme největšími stoupenci organizace; avšak jen takové organizace, v níž každému členu bude úplná svoboda v jeho činnosti zachována, organizace, která žádným způsobem nenechá se porovnat s principem centrálním, dnes stávajícím, oním centralismem, v němž vše se sbíhá, v němž ten celek organizací by pak právě tak dobře pod vládou tohoto principu trpět musel, jako dnes celek pod vládou buržoazního vládnoucího principu se nachází.
Od nás požadovaná organizace musí být tokovou, abychom mohli pomocí nejméně sil, co možná nejvíce výsledků docílit, tj. aby síly každého spojeny se silami ostatních, přec jednotlivcům byla největší svoboda ponechána, např. v jistých případech již dnes rodina, v níž všichni členové při společné práci k blahu všeobecnému přispívají, jehož každý užívá a přec každému úplnou autonomii nechává a my vidíme častokrát vzdor, v každém ohledu vzato, všemu špatnému vychování nebo jiným smutným okolnostem, v ní vládnout úplnou shodou, harmonií.
Je skutečností, že dnes ještě více než polovina dělníků dle starého způsobu vyrábí, tj. individuálně, aniž by použili těch pokrokových výsledků jichž se lidstvo v oboru jak průmyslovém i hospodářském dodělalo. Následkem toho utrpí pak ten celek ohromnou ztrátu a tato ztráta má své příčiny jenom v tom, poněvadž ten rozdíl zájmů, na němž dnešní společnost ustavena je, oné většině individuální nikdy nedovolil, zdokonalené stroje získat, poněvadž tyto stroje a ta zařízení vysoko technické pouze velkokapitalisti a mnohdy jenom akciové společnosti přivlastnit si mohou.
My tedy myslíme, že všechny ty síly, které dnes následkem neúplné organizace, žádosti nikoho ukojit nemohou, zcela jiné a pro celek mnohem užitečnější výsledky mít budou, když dnešní organizace, přeměněna bude v organizaci, přeměna to, kterou ti, kteří mají technické znalosti, až jednou od majetku individuálního se osvobodí, pod jehož tíži dnes trpí.
Tato nová organizace nebude organizací násilí, jako je ta dnešní, kteréžto smutné účinky my dnes na nás samotných pociťujeme, ona bude spíše na volném dorozumění se, které na základě té ohromné produkce, která se spojením všech sil dostaví, jednomu každému tu největší sumu blahobytu a svobody ponechá. Následkem toho vyvinuje se pak vždy zvětšená produkce, pomoci upotřebení všech technických výsledků a snadnosti, ty samé dle potřeby jich zaopatření si tedy pravý opak, dnešní praxe.
My myslíme, že ta individua, která k provedení kterékoli práce se spojila a organizovala, na základě tohoto spojení se, budou taková, jich vlastní vůli poslouchat, resp. že to, co za úkol si obrala, mnohem raději provedou, když jich zájmy solidární jsou, že k tomu není zapotřebí žádného ohledu brát na principála, nebo policajta, polního hlídače, aby ta podmínka k provedení práce zachována byla; když by však přec některý člen skutečně od svého původního slibu, během práce upustil, pak jej ostatní soudruzi snadno postrádat mohou, oni si vynajdou jiného druha, který by jim předešlého nahradil, což i dnes se stává.
Na druhé straně ale, poněvadž každá družina největší svobodou ovládána je, poněvadž každá pouze z individuí pozůstává, které stejné vědomosti vlastní, bude pak jich dorozumění se tím snazším, když se za stejných záměrů ku provedení nějaké práce spojili, bude pevnějším, nežli příčiny, které dnes celou tu nesjednocenost mezi lidem způsobují, jako např. majetek soukromý.
My jsme tedy přívrženci organizace, pravého opaku toho, co naši novinářští mazalové o nás světu celému povídají; avšak rozumějte dobře, organizace která se vyvinuje, bez použití všech násilných prostředků, z rozmluvy o práci, jejíž užitečnost uznána byla. Již dnes praktikuje se skorém u mnoha soudruhů tato volná organizace; skupina, která užitečnost některé knihy uznala, uzavře, tu samou vydat, všichni členové přispívají dle jich možnosti potřebnými prostředky a kniha se vytiskne. Vidí však, že ten soudruh, který knihu sepsal, předáním (knihy) veřejnosti ničeho neutrpí, naopak, že tato kniha pro celé člověčenstvo velmi užitečnou je, vytiskne ji sama, aniž by se ptala spisovatele. To je anarchie činu. Až jednou dělníci jich pravdu poznají, pak budou jich práci právě tak vykonávat, jak to my již dnes s knihami děláme, tj. oni zmocní se, dnes ještě, od veliké menšiny zakoupených výrobní prostředků, je v zájmu všech užitečné upotřebí pomocí organizace, kterými podklady samospráva — autonomie družin — solidárnost zájmů budou.
zdroj: časopis českých anarchistických komunistů v USA “Dělnické listy” (1894)
Václav Kudlata (1871 – 1917) v Čechách vystudoval teologii. Do USA emigroval do USA, kde se zapojil do českého anarchistického hnutí. Patřil mezi významné české anarchistické komunisty v emigraci v USA. Působil nejdříve v Chicagu, kde byl zapojen do zdejších spolků českých anarchokomunistů. Byl zároveň členem anarchokomunistické celonárodní organizace Mezinárodní dělnická jednota – MDJ (1883 – 1900). V New Yorku byl činný především v anarchistickém spolku “Literární a řečnický kroužek “Pokrok”. Poté se stěhuje do Clevelandu. Od roku 1896 vedl časopis “Dělnické listy” a přestěhoval je do Clevelandu, kde v roce 1898 zanikly. Již v roce 1896 přeložil do češtiny “Bůh a stát” od Michala Bakunina. Sepsal brožurku “Po deseti letech – k desetileté úmrtní památce chicagských mučedníků”, která vyšla nákladem “Dělnických Listů” na podzim roku 1897. Zasloužil se o překlad Kropotkinova „Blahobytu všem“ (Dobývaní chleba) z francouzské jazyka do češtiny. Ve stejném roce vydal publikaci “Poloviční a celé svobodářství: časové a kritické pojednání o zřízení stávající společnosti, vzhledem ku životu česko-americkému”. Po zániku “Dělnických listů” vydával anarchistický časopis “Pochodeň” v roce 1899 – 1900. Později po přestěhování do New Yorku byl ředitelem Národní budovy. Zemřel v roce 1917 v New Yersey.
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.