ANARCHIE A SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE (Romuald Hrdlička)

Přinášíme další anarchistickou kritiku marxismu v rámci seriálu na toto téma z pera českého anarchistického komunisty Romualda Hrdličky, která ačkoli byla sepsána před víc jak sto lety, nic neztratila na své aktuálnosti a argumentační váze. ČAS Sever

Rozhlížejíce se dnes po společenských vrstvách a po zařízení v nich, spatřujeme ty nejkřiklavější protivy, jež přivozeny jsou dnešní hospodářskou nesrovnalostí, soukromě kapitalistickou výrobou a podporovány jsou všemi vládami.

Malá hrstka jednotlivců rozhoduje v hospodářských poměrech statisíců dělníků u nich zaměstnaných, vlády opět politické svobody, které byly přinuceny dát (ovšem že jen na papíře) upírají, podporovány celými hejny policejních pochopů, soudců a armádou z řad proletariátu rekrutovanou. Církev opět všechny svobodomyslnější názory odsuzuje a zatracuje, vnucující lidu stará a prohnilá církevní dogmata, jejichž vylhanost je již dávno dokázána a ani v nejmenším se neřídí oněmi naukami, jež Kristus hlásal a jež skví se v náboženském učení jako pravý drahokam vedle bezcenného padělku.

Lidu je třeba však úplné svobody ve všech třech směrech, neboť jedna bez druhé není nic platné. Co ku příkladu je platná občanská rovnost a svoboda v Americe, když dělnictvo, nejsilnější to vrstva všeho občanstva, je hospodářsky závislé od svých zaměstnavatelů, kteří dovedou si vysílený lid získat pro sebe a své kandidáty do kongresu pouhým pohrožením nebo odnětím práce. Lid vyhladovělý nedovede se opřít s náležitou energií proti svým tyranům, kteří jej stále více a rychleji vysávají a tím se stává, že dělnictvo, je hospodářsky závislé, ztrácí pozvolna i politické svobody, která mu ovšem bez nezávislosti hospodářské nejsou nic platnými. Je tedy třeba lidu volnosti a svobody úplné, ničím a nikým omezené.

My anarchisté stavíme se proti tomu, aby lid vysílal své zástupce do parlamentu, neboť by se mohlo stát, že by brali podílu na parlamentárním lupičství a švindlech, které se dnes ve všech parlamentech provádí, neboť víme, že za dnešního zařízení nemůže lid prosazovat své požadavky v takových peleších, jichž cílem je jedině okrádání lidu o práva politická i hospodářská. Neočekáváme žádných náprav od parlamentů, jež řízeny jsou vládami a ne vůlí lidu, neboť kde stává vláda, nestává volnost a svoboda, a naopak kde stávat má volnost a svoboda, nemůže stávat žádná nadvláda.

Vstupujeme ve šlépěje strany sociálně demokratické, která měla při svém vzniku program skoro stejný s naším, ale zcela jiný než má dnes. Považuje teď za nejlepší společenské zařízení jedině její kolektivismus s výkonnou mocí, se soukromým majetkem a dědičným právem, což je skoro to samé co dnes. Dokazují to řízením svých organizací přísně centralistickým způsobem, kde pohlaváři a vůdcové rozhodují bez vůle lidu o lidu a šantročí s krvavě vydřeným jeho majetkem, nepřipouštějíce žádné kontroly přes své jednání. Nejlépe charakterizuje sociálně demokratické pohlaváry německé jejích jednání v parlamentě. O rakouských socialistických poslancích nelze ještě nic říci, tolik však je jisté, že nebudou lepší svých německých kolegů, soudě z jejich dřívější činnosti v hnutí dělnickém. Co bylo křiku proti Badeniově volební opravě, a přece ji použili vůdcové sociálně demokratičtí než by lidu hleděli pomoci, ale proto by dosáhli 10 zl. diet za plané fráze, jež tam budou pronášet. Co očekávají od vlády, jež odpovídá na spravedlivé a velice skrovné požadavky lidu kulí a bodákem, jako se stalo v Ostravě, Nýřanech, Sokolově, Kladně, ve Vísce u Liberce a na mnoha jiných místech?

Domnívají se, že jejich bezúčelné protesty budou vyslyšeny vládou, která spravedlivé požadavky lidu utlumuje prolitím krve a hromadným vražděním proletariátu?

S hněvem, posilněni touhou po pomstě, pouštíme se v opětovný boj se svými katany i se svůdci lidu, kteří též jednou vezmou odplatu za to, že vědomě sváděli lid na nepravou dráhu, a stavěli se na odpor čistým naukám anarchie, které již samy sebou nedopouštějí žádné nadvlády člověka nad člověkem a zaručují úplnou volnost hospodářskou a politickou i co se týče volebního smýšlení.

Vytýkají nám naši protivníci, zvláště sociální demokraté, že nesrovnává se to s naší naukou, když používáme i násilí k propagování našich idejí, porušujíce tak individuální svobodu. Připouštíme to do jisté míry. Vezměme za příklad zavraždění presidenta Carnota Caseriem Santem.

Tím že probodl Caserio Carnota, porušil jeho individualitu. Pohledněme však co padoušství a násilí provedla francouzská vláda na národě, co zde je případů porušení individuality? Caserio Santo ve svém prostém pojímání zásad anarchie, byl přívržencem terorismu, přišel k tomu názoru, že veškeré násilí na francouzském národě páchané vrcholilo v Carnotovi a jeho svrchované vůli, tudíž nerozmýšlel se dlouho a vykonal to, co by se mělo stát všem vládcům a přívržencům vlád. Svým činem porušil individualitu jedné osoby, a tím že jej zavraždil, odstranil toho, který porušoval individuální svobodu převážné většiny francouzského národa. Tím je jeho čin úplně omluven i před největšími odpůrci. Tak se to má se všemi případy anarchistického terorismu.

Však tyto ojedinělé případy nepřivodí společenský převrat, ani nezastraší naše nepřátele, naopak dávají příčinu k opětnému pronásledování stoupenců naších zásad.

Přesvědčeni však o pravosti svých vznešených idejí, nedáme se ničím zastrašit, a neúnavně budeme dále rozšiřovat naše zásady až zachvátí většinu proletariátu a převrat pak nikdo nezadrží.

Zdroj: noviny českých anarchistických komunistů „Dělnické listy“ (1896)

Romuald Hrdlička byl český anarchokomunista žijící v emigraci v Americe. Usadil se v New Yorku. Byl členem anarchokomunistické organizace Mezinárodní dělnické jednoty, která byla federací skupin napříč USA. V New Yorku se organizoval v anarchistických skupinách MDJ a byl členem Česko dělnického vzdělávacího spolku a poté Mezinárodní dělnické Omladině v New Yorku. Působil v redakcí anarchokomunistického časopisu „Dělnické listy“ a jako delegát se účastnil konferencí MDJ. Nakonec se rozhodl opustit USA a vydal se na cesty do jižní Ameriky. New York pustil 27. září 1897 a usídlil se ve Venezuele. Odtud zasílal do „Dělnických listů“ zprávy o dělnickém hnutí v jižní Americe, ale i svá cestopisná vyprávění. Začal zde farmařit, podrobnější informace o jeho životě chybí.