SOLIDARITA V PRAXI: NEOTÁČEJME SE ZÁDY K NAŠIM BRATRŮM A SESTRÁM NA ULICI

Poslední dny nastaly mrazivé noci, teplota pod bodem mrazu neklesá ani přes den. Kapitalismus – jeho ekonomická nerovnost a dravost, ziskuchtivost a bezohlednost několika bohatých, energetických společností a bank – tlačí stále více z nás do té největší bídy.

Stále více proletářů a proletářských rodin nemá z čeho zaplatit tak základní životní potřeby jako je jídlo a střecha nad hlavou. Mnozí se dostávají do dluhových pastí a exekucí. Mnozí z nás se ocitají na ulici. Podle odhadů žije přímo na ulici 24 000 lidí, mezi nimi 2500 dětí. Ztrátou bydlení a bezdomovectvím je ohroženo na 300 000 lidí.

Jedním ze základních principů anarchismu je solidarita a vzájemná pomoc mezi lidmi. Jako anarchisté a anarchistky ji však nechápeme jako charitu, jako dobrodiní, které činí bohatí v rámci jejich pochybné „humanity“ (kteří jsou viníky bídou ostatních, jinak by nemohli dosáhnout pohádkového majetku a privilegií v rámci kapitalismu). Naopak chápeme ji jako přirozené chování člověka jako biologického druhu, jak to popisoval ve svých pracích slavný vědec a anarchokomunista Petr Kropotkin. Vzájemná pomoc je poznaná nutnost, jak si my utlačování a vykořisťování můžeme vzájemně pomáhat a zmírňovat špatné životní podmínky. Zároveň je solidarita a vzájemná pomoc pro nás protestem proti státu a kapitalismu – který není schopen se postarat o ty z nás, kteří se ocitli na sociálním dně, který udržuje společenský nepořádek – kde jedni vlastní miliardy a druzí nemají, kde složit hlavu a nebo si pořídit kousek chleba.

Možná nejsme nyní ve stavu změnit svět společenským převratem, můžeme však svými činy tento převrat připravovat a hlavně můžeme si navzájem pomáhat a utvářet duch společenské solidarity. Každý má možnost pomoci – darováním starého spacáku, stanu, deky, peřiny, teplého oblečení nebo darováním „nocleženky“ konkrétnímu člověku na ulici ve svém okolí. Nebo jej pozvat k sobě domů a nechat ho u sebe přes noc přespat (při domluvení pravidel) aspoň o mrazivé noci. Věnovat teplé jídlo a čaj. Pokud o nikom ve svém okolí nevíš, tak s pomocí přijít a darovat různým charitativním organizacím ve své obci. Podporujte lokální kolektivy Food not bombs.

Pamatujte staré heslo anarchistického dělnictva: „Jednou já tobě, podruhé ty mně!“ A vskutku, kdo z nás může dopředu vědět, že jednou nebude sám potřebovat pomoc ostatních?!