ANARCHISTICKÝ KOMUNISMUS A VĚDECKÝ SOCIALISMUS (Václav Kudlata)

Přinášíme anarchistickou kritiku marxismu z pera českého anarchistického komunisty Václava Kudlaty, která byla sepsána před víc jak sto léty, avšak nic neztratila na své aktuálnosti a argumentační váze. Navíc napsána jako rozhovor mezi anarchistou a marxistou. ČAS Sever

Sociální demokrat: Tak vy jste stoupencem komunistického anarchismu ? Nemohu pochopiti, jak člověk, důkladně přemýšlející a po všem dobrém toužící, může sdíleti názory tak přemrštěné a neuskutečnitelné? Vždyť hnutí anarchistické vždy blíže kráčí k vlastnímu úpadku, kdežto hnutí sociálně demokratické vždy širší půdy nabývá. Vy zajisté neznáte vědecký socialismus, jehož základy — Marx a Engels položili.

Anarchista: S prorockým úpadkem není to dosud tak zlé, totéž mohlo by se spíše o vašem hnutí říci. Co se vědeckého socialismu týče, doufáme, že jej známe dosti dobře a přivoditi můžeme důkazy, proč jej za příliš „vědecký” nepovažujeme.

Sociální demokrat: Tak zpozdilé vyjádření jsem ještě neslyšel. Sociální demokracie, která vždy větší vážnosti i se stran buržoasie se těší, nemá míli podklad vědecký? A notabene — oproti Marxovi chcete vy anarchisti brojiti? Věcné a nikoliv stranické důvody podati? Oproti tomu Marxovi, který již v r. 1847 maloměšťácký anarchismus Proudhonův tak znamenitě odčinil? To jsem velice zvědav, slyšet opodstatnění vašich názorů.

Anarchista: Milerád souhlasím. Nemáme se čeho obávati. Povězme sobě, co chceme. Především poznámku ku předešlému. Jest sice pravdou, že sociální demokracie vzrůstá, však jest též pravdou, že její početný vzrůst znázorňuje i její zásadní degradaci. Socialismus pověsila již na hřebík a dnes representuje stranu reformní, demokraticky politickou. Malé nahlédnutí v c. k. debatní kluby; jinak též parlamenty zvané, podá vysvětlení. Než nám nezbývá času s osobní polemikou jednotlivců se obírati, poznejme raději konečné cíle anarchistického komunismu a marxismu, neb dle vaší výpovědi, spíše předhůzky – maloměšťácký anarchismus jsem vystihl, že komunistický anarchismus naší doby neznáte.

Sociální demokrat: To rozhodně popírám. Četl jsem kupříkladu Marxův spis „Filosofie bídy” oproti Proudhonovi, který byl, jako veškeré spisy K. Marxe, zajisté časovým, jinak by se byl v r. 1885 v němčině nevydal (K. Kautský a E. Bernstein). Za krátký čas učiněno pak nové vydání Engelsova spisku „K příbytkové otázce” který názory Proudhouna dokonce potřel. Mimo to jsem četl celou řadu článků v „Sociálním demokratu” „Vorvartsu” a jiných, které celkovitě do nečistého světla anarchisty stavěly. Tu a tam vzal jsem i anarchistické časopisy k ruce, než okamžitě jsem je s opovržením odložil, když jsem nahlédl, jak Liebknechta — Bebla bombardují.

Anarchista: Připouštím — kdo sbírá úsudky o anarchismu v zastaralé literatuře z let 1880 — 90, z Proudhona, Stirnera a j., ten tápe po dřevěné cestě. Předchůdcové sociálních nauk vůbec patří historii a nikoliv přítomnosti. Oni znázorňují obdobný ideový vývoj , nikoliv však ustavený názor jednotný. Z nich sbíráme pomůcky ku odůvodnění doby v níž žili a pracovali, ku posouzení jich názorů chápeme se minulosti i přítomnosti. Proto je nesmyslné, vésti staré polemiky před 50 léty do boje vůči komunistickému anarchismu po 50 létech. A co se týče článků v „Sociálním demokratu”, „Vorwartsu“ a j., o těch není třeba ani mluviti. Zapáchají příliš odporně nenávistí a stranickostí. S nimi souvisící historie podobá se řetězu intrikánství a klukovství. Nekrology o Proudhonovi a Bakuninovi jsou dostatečným důkazem. Než my chceme rozbírati teorie.

Sociální demokrat: Budiž – řekněte mi, co chtějí vlastně anarchisti?

Anarchista: Jestliže odpovím: Anarchisti chtějí blaho všeho lidu, pak mi řeknete — Ti chceme my též. Tak bychom daleko nedošli. — Probírejme tudíž naše názory posloupně. Základním podkladem všech anarchistů je zásada volnosti.

Sociální demokrat: Neomezená svoboda není vůbec možnou.

Anarchista: Tak nám vždy předhazujete, jelikož nepochopujete, jak sobě svobodu představujeme. Žádáme volnost plného vývinu, volný rozvoj, neboť jsme přesvědčeni, že každá součást v nejširší volnosti co nejdokonaleji vyvíjeli se může. Každá překážka v tomto volném vývoji působí škodlivě, nechť přímo, či nepřímo.

Sociální demokrat: Zcela správně, totéž i my žádáme; než myslím, že každá svoboda má hranice, že jednotlivec musí se podřídit celku. Výchova a obrana musí zabraňovat každému nehodnému použití svobody.

Anarchista: Tím jen dokazujete, jak povrchně jste se ve volný rozvoj vžili, ačkoliv za zcela vědecký jej pokládáte. Pravíte, že chcete volný rozvoj a přec v něj plnou důvěru neskládáte!

Sociální demokrat: Vy chcete tudíž neomezenou svobodu a zatracujete každé míchání se celku ve svobodu jednotlivce?

Anarchista: Jakkoliv obrovskými zdají se Vám úspěchy tohoto míchání být, přec jeho špatné následky jsou vždy daleko osudnější. Zasypte jedince blahodary a dobrodiním a on zůstane přece jen duševní loutkou; skutečně lidsky může jen ten se vyvíjet, kdo vlastní cestou kráčí. A kdyby i slabé povahy zanikly, přec je mi malá hrstka skutečně osvojených lidí daleko milejší, přec její hodnota daleko závažnější, nežli masa pod tíhou „vzdělaného despotismu’’ žijící, prosta vší energie a vůle. Pod hodnotou vyrozumívám osobní, vlastní hodnotu, nikoli však hodnotu pro jiné neb celek. „Volně vyvinutý člověk má zajisté větší cenu, dovede lépe žití své zpříjemnit, nežli člověk nevyvinutý; my domáháme se tudíž takého poměru, který nejrozšířenější vývoj v míře nejdokonalejší umožňuje; tento poměr spatřujeme v uskutečnění se — anarchie.

Sociální demokrat: Dle vašeho vyjádření měl by každý pro sebe žít. Avšak to příčí se všemu pokroku a vzdělání, bije celé výrobní soustavě přímo do očí, tím by byla veškerá civilizace pošlapána!

Anarchista: Jen strpení! Lidstvo vyšinulo se již ku takému stupni vzdělání, že jeden každý může blahé úspěchy součinné práce nahlédnout. Proč měla by budoucnost tento úspěch popírat? Opačně — společné, dobrovolně soustředěné síly práce u spojení se strojovými i technickými vymoženostmi budou znázorňovat pochopitelně přirozený stav společnosti. Dobrovolné spolupůsobení nechť několika jednotlivců či celé masy nevyvozuje nijak — donucování — ono je přímo potírá. Dobrovolné spolupůsobení vymezuje především — vládu většiny — majority. Každý společenský požadavek, nechť druhu kteréhokoliv vyplývá z nutnosti, nebo ještě lépe z nedostatku. Z toho vysvítá, že za oním požadavkem stojí ti, kteří po jeho dosažení touží. Z té příčiny bude se i každý podnik v budoucí společnosti především těmi vykonávat jichž vnitřnímu uspokojení, celkovitému prospěchu nejlépe bude odpovídat. Ti budou tvořit jádro celého podniku, oni se shodnou, jak nejlépe předsevzaté uskutečnit by mohli. Vlastní naše zkušenost je nejlepším toho důkazem. Jedna každá myšlenka, týkající se všeho lidu, nalézá v jejich stoupencích vřelého ohlasu. Jejího uskutečnění chápe se jeden každý harcovník a přispívá svojí hřivnou k zdařilému úspěchu. Jen v takých případech, kde o zájem jednotlivce se jedná, možno až křiklavou neshodnost pozorovat.

Sociální demokrat: Ale není vyloučeno, že by většina, která je silnější, nutila menšinu, aby se jí tato podrobila. Ve skutečnosti ovládá vždy většina, kdyby i menšinu k podrobení se nedonucovala.

Anarchista: Poslední je prohnaným úskokem. Majorita zajisté se dobrovolně nepodá, jestliže projednávané jejímu prospěchu neodpovídá a pak žádné roztržky nestává, nebo o minoritě a majoritě není ani řeči. Jestliže by se majorita podrobila minoritě — jaký by byl toho následek? — Nadvláda minority, kdežto my rovnoprávnost všech proklamujeme. V druhém pak případě — že by majorita násilně minoritu ku kapitulaci přiměla, není žádného jiného východu. Vynález střelného prachu urovnal sílu jedince s celým množstvím, dynamit doplnil totéž ještě u větší míře, čímž se moc a síla většiny daleko zdecimuje. Než i majorita mohla by stejné zbraně použit a tak stala by vskutku mocnější minority. Podobnému násilí nechalo by se právě tak málo zabránit, jako neštěstí, jež člověk, pojednou šíleným záchvatem napadený přivodil.

Sociální demokrat: Tím tedy doznáváte nemožnost vašeho společenského systému!

Anarchista: O nikoli! Nikdy neprohlašujeme náš ideál za plně svrchovaný; vše, co chceme a čeho se domáháme je ustavit také společenské zřízení, v němž diference náhledů poznenáhlu se urovnávají, v němž blaho povšechnosti měřítkem se stává. Každý jedinec pozná hodnotu své vlastní volnosti a v tomto poznání zračití se bude i uznání svobody každého spolujedince, neb pojal přesvědčení, že jeho svoboda spočívá jedině ve svobodě ostatních spolulidí. Ve vědomí, že majoritě nebudou k užitku žádné zákony, výkonné výbory atd. stávati, že celá společnost zbavena je malicherných bacilů majetných a úzkostlivých předsudků z dob kastovních, shodne se lid v míře daleko přístojněji, neboť osobní zájem nebude více podmínkou existenční, jak v době přítomné můžeme ohmatat. Vy sociální demokrati předhazujete nám, že v příští společnosti může se stát majorita intolerantní a že bude pak násilí převládat. Než co chcete vlastně vy? Zajisté že nadvládu většiny, ne snad v jednotlivých případech, nýbrž ustálenou nadvládu většiny, neustálé prznění menšiny panující většinou. Této připadá kontrola celé výrobní soustavy, jí k použití stojí žaláře, zákony a jich červení vykonavatelé oproti neposlušné menšině. Dle zásad sociální demokracie je menšina souverenitě většiny odsouzena. V takém pak stavu nemožným se stává volný rozvoj a pokrok celku.

Sociální demokrat: Kdo pak pomýšlí na žaláře a policii ve volném lidovém státu?

Anarchista: Mnozí sociální demokrati ovšem ne; jestliže totéž vystihnout již dnes nemohou, tím hůře pro jejich rozhled. Čteme-li vaše časopisy, pak musíme chtěj nechtěj přiznat, že by sociální demokrati vůči všem jinak smýšlejícím, zejména však odpadlíkům — anarchistům nejraději inkvizici zavedla. V následujícím chci totéž odůvodnit. — Vzhledem k volnému rozvoji potíráme zcela pochopitelně zákony a ustanovená usnášení vůbec.

Sociální demokrat: Špatné zákony i my potíráme. Než člověk není od jeho zrození tvorem dokonalým a proto musí stávat zákonů, však zákonů lepších.

Anarchista: Ano, ano — k fabrikování zákonů je zapotřebí patřičných mužů atd. Tak mluví každý, již před 100 roky odčiněný demokrat a mezi tím, co dnešní mizerná hospodářská soustava počíná lidu otvírat oči, že všem zákonodárcům jedná se pouze o to, aby z plné mísy mohli jíst a jejich privilegia pomocí zákonných paragrafů uchránili, přicházíte vy sociální demokrati a krmíte jej opětně zastaralými frázemi o „lepších” zákonech, pravých mužích atd. My uznáváme taký zákon za nejlepší, který nejméně volný rozvoj zadržuje, nedonucuje, neprzní. Taký zákon byl by jen dosvědčením toho, co ve skutečnosti v životě se odehrává, byl by to zákon přírodní.

Sociální demokrat: Nemyslíte, že budou na základě nejlepších vědeckých úsudků majoritou lidu a přímým odhlasováním přijaté zcela jinak vypadat, než zákony stávající?

Anarchista: Tomu nevěřím. Ze špatné věci nevykouzlí se dobrá, byť by sebe více byla vyfintěna. Zákon může být vyjádřením okamžité zkušenosti usnášející se majority. Zda správným či bezprávným, on je jedenkráte zákonem a provádí se, což v povaze zákona leží, násilím. Zda násilí dnešními četníky a policisty, anebo zastánci veřejného pořádku ve „volném lidovém státu”, se vykonává, zůstane si pro znásilněné lhostejno. Zda ve jménu dnešního „despoty”, neb budoucí „svrchovanosti” lidu se provádí — je lhostejno. Znásilňování zůstane totéž, pouze jeho způsob, tu a tam i působnost se změní; tím není nám ale poslouženo.

Sociální demokrat: Špatné zákony mohou se přec odstranit a lepšími nahradit!

Anarchista: Má-li toto naší útěchou být, pak jsme spokojení. Nebylo by lépe vůbec žádné zákony nefabrikovat? Zkušenost nám dokazuje, jak lehko se zákony usmolí, ale s jakými obtížemi se odstraňují. Dále je dokázáno, že nedostatky zákona minorita nejdříve pociťuje. Jakých prostředků může nyní minorita užít ku zmírnění oněch nedostatků? Čekat — až její nespokojenost zachvátí majoritu. To se však nestane snad nikdy, jelikož zákony majority veškerou její agitaci nemožnou činí, vzdor vší úřední svobodě. Dějiny nám vyprávějí, že minorita zcela jinak jednat musela; ona jednoduše zákon překročila a neuznala. Tento přestupek zaplatila mnoha životy, však ne zbytečně; majorita nahlédla, že stanovený zákon vzbuzuje nevoli a proto se jej vzdala. Tato metoda, kterou pokrok v dějinách používá, jest i naší metodou anarchistickou, která garantuje každému vlastní cestou kráčet bez ohledu na prostředky, jež majorita k použití dovoluje. Majorita zajisté nebude udržovat špatné zákony, jestliže by jí resp. jejím pohlavárům k prospěchu nesloužily. V zájmu vlastního úspěchu nehrozí se nižádného protestu, nýbrž jen násilí. Proč tedy neustále pokrok libovůli většiny přenechat? Nechť kráčí volnou, neomezenou cestou.

Sociální demokrat: To by právě znamenalo, násilí dveře otevřít. Právo nejsilnějšího, pěstní právo, pouliční vraždy tvořily by důsledky takého systému. Ty časy jsou již dávno odčiněny. Základní pravidlo: „Všichni jsou před zákonem sobě rovni” razí si vždy trvalejší dráhu a dojde v našem lidovém státu v rámcích hospodářské volnosti plného ocenění.

Anarchista: Projevené názory nejlépe dokazují, jak hluboko jste vy sociální demokraté v politickém bahně dnešní demokracie uvízli. V dobách feudálního zřízení nerovnosti jak majetkové, tak rodové byla ovšem fráze ,,všichni jsou před zákonem sobě rovni” historickým pokrokem. Tato fráze je nejvyšším výplodem, nejkrásnějším ideálem demokracie. Pro nás však, kteří jsme se z pout buržoazních frází vymanili, je toto pravidlo otevřeným potvrzením neustálého vydírání.

Sociální demokrat: Jakže? Vy neuznáváte ani rovnoprávnost před zákonem? Tím pravíte, že chcete se navrátit k staromódním, mizerným poměrům. Vy jste aristokrati, zpátečníci!

Anarchista: Nic na plat, vy nemůžete se dosud z vašeho demokratického obzoru vyprostit. Dřívější poměry ustanovily zákonnou nerovnost, zákonité vydírání jednoho na útraty druhého. Ty jsou odčiněny. Je snad ta mnohoslibná rovnoprávnost před zákonem přítomně o něco lepší? Tím se předem jednoduše vyjadřuje, že se dle zákona tj. násilím jednou břitvou vše holí. Jelikož však žádný svrchovaný, povšechný zákon, žádné všeobecné případy na lidské bytosti nestávají, proto se každý jednotlivě znásilňuje. Nalézáte snad v této skutečnosti útěchy, byť by se i na celek vztahovala? A skutečně, byla by snad povšechnost zotročení útěchou, odůvodněním tohoto mizerného systém?

Sociální demokrat: Zákony mají přede jistou rozšířenou moc a mohou se tak použít, aby skutečně poměrům a okolnostem případu odpovídaly.

Anarchista: Tím vyřkl jste sám mravní úpadek zákonů. Zákon co váš prostředek nespomůže nic, on vede ku zbudování nového činitele — libovůle — upotřebení zákona přenechá se pak libovůli třetí osoby. To je právě tak špatným. Zde zračí se nejlépe a též nejpříkřeji rozdíl našich názorů. Co zdá se vám být ideálem spravedlivosti, je pro nás znázorněním nespravedlivosti. Přistavíte se na půdu — vědy, vývinu, evoluce — které přede demokracie odporuje. Demokracie — v politickém ohledu nestojí sociální demokracie na jiném podkladu – je pokrokovým švindlem, a jen v boji s její slepou a brutální vládou majority může si pokrok cestu razit. Mnoho-li sil zakrní v tomto boji? Kolik zárodků nejlepšího vývoje potírá se ve jménu zákona a kolik jich přijde vůbec o život? V takém systému cítí se lidstvo být vůči zákonům bezmocným a samotná majorita pozbude její moci, jelikož její vedení převede se v ruce frakcí a jednotlivců. V anarchii naproti tomu je každému zárodku půda k vývinu umožněna. I to, co v budoucnu se uskuteční nebude a nemůže vůbec být ihned užitečným a cenným, avšak svoboda bude i v těch takzvaných nehodných použitích nejlepším strážcem.

Sociální demokrat: Jak chce se tudíž společnost před špatnými náklonnostmi jednotlivce ochránit?

Anarchista: V tomto ohledu objevil již Fourier jistou odpomoc, totiž …

Sociální demokrat: Cožé? Fourier — ten starý utopista je vaším důvodem?

Anarchista: Od té doby, kdy Engels vědu — „Od Utopie k vědě”, totiž ku jeho vlastnímu učení, pronesl a zevšeobecnil, přivykli jste si na všechno ostatní skrz prsty pohlížet. V našich očích zdá se to, co o jiném pravíte, dobrým doložením vašeho marxismu být, který za utopistický a zpátečnický považujeme. Nás nezajímají fantastické plány Fouriera, však musíme doznat, že Fourier velmi dobře vystihl, že nestává žádných dobrých a špatných pohnutek, nýbrž že každá pohnutka musí mít dostatek svobody, aby plného rozvoje dojít mohla a že pak rezultát jejího uskutečnění je dobrý. Jedno každý, kdo je ku výkonu nějaké věci donucován, s nevolí, nelibostí tutéž vykonává a mnohdy i nedokonale, jeho vlastní schopnosti zakrní a ponejvíce zárodky úlisnictví, ramenářství a vládychtivosti zapustí. Z toho též vidíme, že jen dobrovolné, součinné působení ve volně vyhledaném oboru umožňuje každému individuu rozvinutí všech jeho schopností. Toto je z dobrého poznání lidské povahy odvozená zkušenost, které si ,,vědečtí socialisti“ nevšímají. Poslední požaduji řízení všeho od „hořejška” neb co krásněji zní od „společností” ve skutečnosti však od roty úředníků a velmocí, jinak ani býti nemůže; otrocká soustava vyvozuje nutně otrokáře. Nemáme žádné sympatie vůči systému rozdělení výplodů práce, jak jej Fourier ustavil, však musíme doznat, že mnozí z jeho přívrženců logickým přemýšlením až ke komunismu dospěli. Pro nás je Fourier historickým poznatkem. Fourier měl dlouhá léta na jistého kapitalistu čekat, který by k různým pokusům jeden milion uštědřil a tak k osvobození lidstva dopomohl; to bylo zajisté malicherné, než ještě dávno ne tak dětinské, jako přání sociální demokracie mírnou cestou, bez revoluce, v rozklad přivodit buržoazní společnost a zbudovat volnou společnost.

Sociální demokrat: Vy přec doznáte, že stává přemnoho špatných lidí, před nimiž se musí společnost ochránit.

Anarchista: Jak by jste mi odpověděl kdybych řekl, že většina zlořádů ze špatných hospodářských zřízení vyplynul?

Sociální demokrat: Zcela přirozeně. V sociálním státu budou zákony až na minimum zredukovány, než jakkoliv malý počet jich stávat bude, přec je nutným.

Anarchista: Tuto odpověď mohl jsem očekávat vzdor tomu, že ji považuji za nesprávnou. Zločiny, jak je jedenkráte zvykle nazýváme, z nouze, aby na krátký čas ve vašem sociálním státu odpadly; jelikož však v témže poručníci a posluchači, panující a ovládaní stávat budou, proto je nové pole všem neřestem poznovu otevřeno. Ti vybraní, ku předním místům zvolení budou pomocí násilí, pláštíkem zákona obaleným, jich postavení upevňovat, jejich moc rozvětvovat atd. A ještě něco. Zákony se ustanovily kvůli špatným lidem, obyčejně se povídá. Komu však nejvíce škodí a koho nejvíce utiskují? Zločiny nevymezují, skuteční zločinci dovedou je obejít, ale ti obyčejní zločinci, na nic špatného nemyslící, ve fanatické víře utvrzení, ty nejvíce zákony stíhají a šikanují. A dále: „Zákony nejsou ničím neosobním, odloučeným, jak nám rádi namlouváte”. Povšechnost ustavuje zákony ku ochraně jednotlivce — to velmi krásně zní. Ve skutečnosti souvisí však zákony přesně s jejich autory. Tolika a tolika špatným lidem, neboť pořádní se k podobným věcem nepropůjčí, dává se plnomoc v rámci velmi volných hranic jich spolulidi dle libosti vysávat, utiskovat. „Sluhové spravedlnosti” mají tudíž ponejvíce s těmi bohatými zloději co činit: zbudujte jen zákony a zbudujete tím i policii, která byť by se i demokratickou nazývala, zůstane přec jen policií. Policie, jednou ustanovená, bude se pak jako rakovina v celé společnosti usazovat a u spojení s prohnanými darebáky řádné lidi jako nenasytná pijavice kousat. Z toho můžeme odvodit, že ve vašem socialisticky lidovém státu zastřené, z počátku nepozorované zpátečnictví k plnému bujení pokročí a pak se následovně i rozšíří.

Sociální demokrat: Myslíte snad, že budou lidé ve vašem anarchistickém zařízení „anděly”, že nepotřebují žádného donucování, anebo že jsou již nyní „anděly” a tím mohou všech zákonů postrádat?

Anarchista: Jak častokráte zvrátili jsme již tuto předhůzku! My nezavrhujeme vládu a zákony snad proto, že lidé dobrými jsou, nýbrž jedině proto, že je člověk nedokonalým, neuceleným, pln náklonností. Svrchovaně dokonalému člověku, mohli bychom říci, samotný zákony by neškodily, jelikož ve své svrchovanosti by týchž zákonů na újmu druhého neužil — také lidi si nepochybně přejete vy sociální demokraté v budoucím lidovém státě! Než taký doklad je příliš přežilý, neboť z rozumového stanoviska vzato, ani o plné dokonalosti mluvit nemůžeme. Právě proto, že je lidstvo „špatným” nesmí si nikdo nějakou autoritu nad druhým osobovat, neb „špatný jedinec” ze špatného celku k poškození svých špatných spoludruhů by ji použil. Proto žádné zákony; každý jedinec nejlépe vlastní záležitosti vyřizovat a pojmout dovede, každá druhá, třetí osoba jinak vysvětluje sobě věc předloženou, dle libovolného — dobrého neb pochybeného úsudku.

Sociální demokrat: Ale jak urovnáte možné roztržky?

Anarchista: Snáze můžeme říci jak je neurovnáme. Nikdy nenosíme fixně ustavený program nějakého zařízení. Zajisté, že roztržky nebudeme urovnávat pomocí ustálených zákonů, pomocí většinou zvolených osob neb sborů. Obojí je to, co právě vy chcete; aniž žalářem nebo trestem. Roztržky urovnají se v našem zřízení především rozumnými vývody obou stran, vzájemnou výměnou názorů, jichž konečná výslednice spočívá v shodnutí se jednoho sdružení, které pak dle toho pracuje, druhé pak sdružení buď se přidruží anebo kráčí vlastní cestou.

Sociální demokrat: Vy máte neodůvodněnou bázeň před zneužitím moci a zákona. Dnešní systém je arciť přeplněn neřestmi, ale vy přec musíte vědět, že tyto odpadnou, jakmile lid přikročí k neodvislé volbě těch, kteří převezmou správu produkce. To jsou přec jen úředníci lidu, kteří nezaujímají žádného vyššího postavení a podléhají kontrole lidu. Kde má se pak špatné zneužití zákona a moci vzít?

Anarchista: Vy a ti, již takto soudíte, honosíte se neomezenou malicherností. Zkušenost nás naučila, že autorita nejdříve jejího majetníka zkorumpovala. I ten nejlepší člověk jí propadá. Každý, kdo povýšené křeslo zaujal, hledí jej nejdříve upevnit a pak zvěčnit. A jelikož je klid nejlepším dokladem ústupu, zpátečnictví, proto přičiní se autorita, aby duševní klid všude zavládl, by tak vlastní moc v další pole působnosti rozšířit mohla. Prostředky k tomu podává již postavení samo. Ke korupci je pak ve skutečnosti jediný krok, neboť autorita sama je již korupcí.

Sociální demokrat: Kde mají se vzít prostředky k upevnění autority v lidovém státu, kde žádného vydírání stávat nebude?

Anarchista: Kde je místo pro autoritu, tam je místo i pro vydírání. A kde stává většího pole působnosti autorit, jak v nedemokratickém státu?

Sociální demokrat: Jak by to bylo možným? Není vám známo, že vědečtí socialisti jako Bebel, Engels a jiní častokrát se vyjádřili, že by stát v naší společnosti ve skutečnosti zmizel, v museum starožitných seker a náčiní se odklidil. Ovšem, to není žádný argument pro anarchisty, jak sám Engels praví.

Anarchista: Tyto výpovědi, které velmi radikálně zní, jsou nám známy. Našli jsme je ve spisech „Od Utopie k vědě”, Bebelově „Ženě”, „Komunistickém manifestu z r. 1848”; vždy končí v ujišťujícím odkazu na pouhou správu výroby. Státní správa přikrývá se jednoduše rouškou správy výroby. Může však stávat většího pole ku rozšířeni moci této správy, než-li v poddané soustavě? Jakkoliv dnešní soustavu nenávidíme, přec musíme přiznat, že vaše správní řízení výroby daleko zbídačenějším by bylo, uvážíme-li, že by vyplynulo z dlouholetého boje přesvědčených mas!

Sociální demokrat: Vy opakujete to, co nám buržoazie o kasárním a žalářním státu předhazují, to nemá však pro nás žádné důležitosti.

Anarchista: S podobnými poznámkami nedojdeme k žádnému výsledku. Vy znáte pouze stávající buržoazní stát pak sociální lidový stát, který sobě v různých fantastických barvách představujete, který by však ve skutečnosti zcela jinak vypadal. Správa výroby a sice v jejím centralizačním způsobu, jak si ji představuje, ustavila by rotu byrokratických úředníků, kteří by pak lid zcela pochopitelně jako štěnice okusovali. Každý rafinovaný lenoch pomáhal by se pak nejdříve úřadu a pohodlného žlábku. Vaše mnohoslibná opatření – sesazení z úřadu – kontrola lidu – nespomohou nic. Pozorujte přec, jak se již dnes věci mají a to v době boje, kdy bychom se mohli nadít, že ještě ty nejideálnější snahy převahu tvoří. Již dnes můžete pozorovat „oficiální panstvo” strany, časopisecké autority s jich slepými stoupenci a náhončími, jimž redaktorství, administrátorství řemeslem se stalo, kteří od časopisů žijí atd. Kdo může se oproti této spojené — dělnictvo vysávající rotě vlastním, samostatným názorem projít? Každý takový jednotlivec pronásleduje se na celé čáře. Co těm se nelíbí, prohlásí se jednoduše za „zradu disciplíny strany” a osamocený jedinec se vykopne. Tak tomu již dnes, kdy vaše moc je pouze moci morální, dobrovolným uznáním. A nyní mají tito lidi, neb jich nástupci celou správu výroby v ruce dostat? Jestliže mi buržoazní předhůzky vytýkáte a povrchně je přecházíte, pak doznáváte neznalost anarchistické literatury a kritiky; my opakujeme neustále, že vaše sociálně demokratické ustavené zřízení na takých základech je zbudováno, že by muselo přivodit degeneraci celé společnosti.

Sociální demokrat: A jaký společenský útvar chcete vy komunističtí anarchisté zbudovat? Chcete i vy veškeré státní formy odstranit?

Anarchista: Objasněním hospodářských poměrů, k nimž za krátko přijdeme, dovodíme lepší a snazší pojem o anarchistické společnosti. My představujeme sobě množství dobrovolných sdružení v každém nutném oboru. Mimo to bude každému jedinci volno i mimo sdruženi svůj chléb dobývat, existenci vyhledávat. V srozumění, že celá společenská spotřeba nevyhnutelně součinnou práci všech vyžaduje přidruží se každý jedinec k takému spolčení, jež jeho potřeby a tužby nejlépe uspokojuje. Vždyť i stejnost těchto zájmů dělá v tomto směru nejlepší propagandu. Stejně pojí se opětně se stejným, rovné vyhledává opětně sobě rovné. V těchto sdruženích leží i nejlepší záruka všeobecné shody. Tak bude společnost anarchistická z nesčetných spolčení pozůstávat, která zásobují veřejné sklady, tržiště vším tím, čeho k výživě celé společnosti je třeba.

Sociální demokrat: Avšak u všech veřejných záležitostech musí vždy stávat jakési usnesení, pak jistého vedení. Jak jinak mohl by se kterýkoliv obsáhlejší podnik rychle a přesně provést?

Anarchista: V těchto poznámkách házíte různé pojmy do jednoho pytle. Rozdíl mezi autoritou a sdružením není vám dost jasným a z té příčiny nenalézáte pravého pochopení anarchismu. Anarchisti potírají autoritu, uznávají však sdružení, neboť každá věc uskuteční se pomocí sdružení, nikoliv autoritou. Pod sdružením vyrozumíváme ku uskutečnění jakéhokoliv věcného podniku nutné spolupůsobeni věcí a různých oborů schopností. Naznačí-li ten, jenž předložené práci rozumí, jinému, jenž oboru tomuto se nevyučil, jak práci vykonávat má — pak ihned voláte — to je přec autorita, kdežto vy žádnou nechcete! To je směšným, odpovídáme; věcné, ano věcně nutné poučení druhého daleko se liší od autority. V tomto případě, jak již dříve bylo naznačeno, odkázán je jeden na druhého, každého práce přispívá k celkovitému dílu. V posledním však případě mají se věci jinak, neboť zde pak stává jedinec, od druhého nebo třetího zvolený, který pro sebe „zákon a právo” vlastní, jež musí každý poslouchat. Tak by ve vašem sociálním státu přišli úředníci ústředního řízení výroby a nařídili, do toho a toho dne musíte tolik a tolik výrobků odvést, statistika dokazuje nutnost toho a proto je každá výmluva marnou; tito páni mají přec všechnu moc, byt by se jen ,,pouhým” řízením výroby jmenovala v rukou. Toto znázorňuje pro každého, této rotě nepodrobeného, tedy neodvislého člověka, novou metlu hladu, jíž při mezinárodním se utváření této centralizace na pospas byl by dán. Tolik o organizaci a autoritě. Vy se tážete, jak společné záležitosti v platnost přivedeme? Obyčejně předvádí se nám stavění mostů, železnic, tunelů atd. Jestliže vám sociálním demokratům buržoazii na hřbet házejí, že v sociálním státě žádný nebude chtít pracovat, pak odpovídáte, že buď nemá jíst, anebo, že bude práce tak příjemnou, že vůbec podobné případy se ani nevyskytnou. První vaši odpověď potíráme, neboť je povahy násilné, donucovaní. Poslední nechá se na veškeré záležitosti upotřebit a tím padne otázka položená sama sebou, neboť lidi v budoucnu nebudou ani hloupějšími ani špatnějšími než okamžitě, a proto nebudou jejich vlastnímu zájmu překážky stavět. Bližší spojitost různých končin, očividná potřeba a z ní vyplývající užitek, to budou daleko pevnější garance shodnutí se, než veškerá nařízení a usnesení.

Sociální demokrat: Z toho o čem dosud jsme mluvili, se ukázalo, že zásady a konečné cíle sociálních demokratů v přímém odporu si stojí se zásadami komunistických anarchistů.

Anarchista: Zajisté, že ano. Shrnu ještě jednou vše dohromady. Socialismus marxistů spočívá po stránce politické na vládě autority, zákonů, zvolených autorit a tomuto všeobecnému donucování podrobuje se výroba, tj. každý jedinec je hospodářsky závislým, teoreticky od „společnosti”, prakticky od úředníků, již u vesla se nalézají. Dle našeho názoru, zadržuje také řízení všechen pokrok, každé individuální počínání si jednotlivce, zřízení, které násilně udržováno, v korupci skončí. Anarchisti naproti tomu ponechávají každému individuu volné pole k vývoji a potírají následovně volný rozvoj omezující vládu většiny, zákony atd. Stejné právo každé menšině, by vlastní cestou kráčet mohla, dorozumění se od případu k případu; dobrovolné spolupůsobení, jak naše fysické i intelektuální schopnosti tomu dovolují. V tom spatřujeme základní hospodářské podmínky, které možně nejlepší rozvoj umožňují.

Sociální demokrat: Z naší dosavadní rozmluvy jsem poznal, že máte do jisté míry jakýsi rozhled v otázkách politických; však dosud nevystihl jsem řádný podklad vašeho hospodářského stanoviska. Vědecký socialismus přijal dějinný materialismus K. Marxe za svůj, který tvoří podklad všech ostatních zřízení, jak politických tak náboženských atd. Nejdříve dovolím si otázku. Jaké postavení zaujímáte vůči dějinnému materialismu Karla Marxe?

Anarchista: Povšechně vzato, uznáváme teorii dějinného materialismu, nevidíme však žádné zvláštní příčiny, proč bychom měli právě K. Marxovi a Engelsovi za tuto teorii povděčni být. Marx jako Proudhon a Bakunin, přijal ono staré Heraklitovo a Hegelovo poznání, že vše nalézá se v pohybu, u vývinu, že nic ustaveného, pro vždy stejného nestává. Oba vytčené směry, v souladný celek spojil K. Marx a tím nad jiné socialisty jakési větší zásluhy si získal. Anarchisti zajisté nečerpají jedině z Marxe, nýbrž z týchž pramenů, ze kterých i Marx své studie započal, neboť jsou každému přístupny. Proto můžeme říci, že ona teorie ještě mnohé přeměny přežít musí, nežli plně vědecky upotřebit se může. Příkladně — vznik majetku soukromého nedá se jí dosud správně opodstatnit; zda rozvoj výrobních prostředků, či utvoření se jednotné rodiny, byl hlavním faktorem u zrození se majetku soukromého. Vzdor tomu musím přiznat, že K. Marx počíná si dost vědecky. Avšak obyčejní potomci K. Marxe považují dějinný materialismus za nedotknutelné dogma, z něhož vše ostatní odvozují, nedbajíce toho, zda jich vědecké odvozování též vědě odpovídá.

Sociální demokrat: Stojíte i vy na stanovisku třídního boje?

Anarchista: Že mezi vydírači a vydíranými nikdy míru stávat nemůže, je zcela pochopitelné. Nesdílíme mimo to váš názor, že dělnická třída musí se předem stát třídou vládnoucí, aby pak roztřídění lidu odstranili mohla, jelikož jsme přesvědčeni, že ti, kdož vládnou, dále vládnutí, vládu upevnili se snaží. Mnohem dříve, znázorňovala by vládnoucí třída dnešní buržoazii a za kratičký čas nechala by za sebe jiné pracovat.

Sociální demokrat: Vaše vývody nepovažují za vědecky opodstatněné, jelikož jste neobjasnil jich hospodářský podklad.

Anarchista: Nezávidíme vám čínské uzavřenosti marxismu, neboť všichni prozíraví musí přiznat, že neustále se musejí přiučovat, vždy nové názory zdokonalovati, kdežto vy usnuli jste v klamném předsudku, že co již před 40 a více roky napsáno a hlásáno bylo, i dnes ještě platí, jako kdyby stáří nějaké nauky potvrzovalo její správnost, pravdivost, když můžeme pravý opak toho namakat.

Sociální demokrat: Jaké jsou ony směry anarchismu, o nichž jste se zmínil?

Anarchista: Individuální anarchistický, kolektivistický anarchistický a komunisticko anarchistický. Jsou to směry, jež u vývinu anarchistických teorií se objevily, než i dnes tu a tam se vyskytují. Individualismus J. Warrena a jiných Američanů a pak Mutualismus Proudhonův tvoří nejstarší období anarchismu; v Evropě je přítomně překonán, jen v některých kruzích amerických, z části v Anglii a Austrálii možno jeho zbytky pozorovat. Kolektivistický anarchismus znázorňoval hlavní směr v létech 1868 — I875 ve Francii, Španělsku, Itálii, pak ve známé Internacionále nalezl hojně stoupenců. Komunistický anarchismus přijalo nejdříve Italské odvětví Internacionály a sice na sjezdu Florentském, v říjnu 1876. Během následujících pak let našel ve všech téměř zemích Evropy rozšíření, za poslední doby i ve Španělsku značné převahy nabývá.

Sociální demokrat: Jak vysvětluje sobě ono označení: kolektivistický ? Sociální demokrati nazývají se přec také kolektivisty!

Anarchista: Prvotnost tohoto směru přináleží nepochybně anarchistům. Když teorie kolektivního majetku v Internacionále se prodrala — marxisti nestavěli se jí na odpor, neb jich státní socialismus zastávali a daleko za propagandisty nové teorie, dřívějšími mutualisty stáli kteří se o neobstojnosti a nedostatku Proudhonismu jako de Paepe a jiní přesvědčili. Vřelého obhájce došel tento směr i v Bakuninovi, stoupenci slovanského komunismu tj. protiautoritářský, federalistické, pozemky hromadně vlastnící venkovské komuny; v tehdejší době nazývali se tudíž stoupenci hromadného, pospolitého majetku jednoduše — revoluční kolektivisti (ku konci let 60tých ve Švýcarsku). Teprve v létech 1871 – 1874 přivlastnili si to jméno autoritní socialisti, jež jim anarchisti mile rádi přenechali. V dřívějších létech uznáváno bylo sice, hromadné společné vlastnictví výrobních prostředků, nikoliv ale společný majetek výplodů práce. Teprve od roku 1876 proklamuje se společné vlastnictví nejen výrobních prostředků, ale i vlastních výrobků, tj. komunistický anarchismus, který v oboru hospodářském na stanovisku volného komunismu spočívá.

Sociální demokrat: Jaké záruky, můžete nyní podat, které by za správnost vašeho tvrzení ručily? Jakkoliv teoreticky krásnými být se zdají, přec musí se i prakticky osvědčit, což však v podobném systému obyčejně postrádáme.

Anarchista: My bychom je zajisté za správné nepovažovali, kdyby možnost jejich praktického uskutečnění v sobě nechovaly. Zcela přirozeně stavíme dva požadavky na komunistický anarchismus:

1)Musí nejvyšší záruku volného rozvoje umožňovat; nesmí žádných zárodků v sobě chovat, které by časovým vývinem rozvoj každého jednotlivce omezovaly a moc, státnické živly ustavovaly.

2)On musí ze stávajících poměrů vyplynout, v lůně vývinu současné společnosti ležet, neboť jinak podobala by se snaha, jej v platný život uvést, libovolné, vývoj zdržující utopií, bezvýslednému namáhání.

Těmto oběma požadavkům vyhovuje dle našeho náhledu komunistický anarchismus.

Sociální demokrat: Druhý bod musím docela popírat, jelikož naše společnost spěje ke kolektivismu; o tom není přec pochybnosti.

Anarchista: Dle našeho názoru odůvodněné pochybnosti. Objasním prvý bod. Každý dle svých schopností a sil, a bere od celkové práce výplodů tolik, kolik potřebuje, jinak může se též říci, každý vyrábí a spotřebuje dle svých sil a schopností.

Sociální demokrat: Proč zneuznáváte princip, dle něhož každý má právo na plný užitek své práce?

Anarchista: Jelikož tento princip chová v sobě umělou, donucovací nerovnost, tedy tou špatnou vlastnosti rozežrán je, která v brzy – nenávist, vládychtivost, sobeckost by zrodila, celou společnost na scestí vehnala. Správné odhadnutí práce výtěžku není ani možným. Jen přibližně a to ještě „uměle” může se „něco” odhadnout, však kým? Zvláštními znalci, určenými k tomu osobami, jichž pak posudku musí se každý podrobit. Nové místo pro autoritu, pro nepřímé zákony, jinými slovy — čirá překážka u svobodě každého individua.

Sociální demokrat: Jestliže každý může sobě vzít co chce, pak zahnízdí se v brzo lenost, přestane každá snaha a další bádání!

Anarchista: Mohli bychom říci, že budou pak lidmi solidnějšími, lepšími, atd. však vy mohl by jste se domýšlet, že chci se otázce dané vyhýbat. Již předem jsem vystihl, že máte zákonné donucování, které my celkovitě zatracujeme, na zřeteli. Dejme tomu, že i v našem zřízení vyskytnou se lenoši. Vždyť přec neprohlašujeme právě naši soustavu za plně dokonalou; avšak my pravíme, že tací lidé daleko méně škodit budou ve volné než v kterékoliv jiné společnosti. Nikomu nebude se moci bránit, by svoji nelibost vůči lenochu neprojevil, že nechce s ním mít nic společného; daleko pravdě podobnějším je, že lenivá individua vzhledem ku přátelské shodě a ještě spíše z nutnosti morální — ku spolužití se všemi ostatními, které pak mnohem bližším a spřízněnějším nežli dnes bude, se přičiní, by i svojí schopností k zdárné práci všech přispěla. Chtěl by jste nazvat totéž — donucováním? Pro nás značí také vzpouru většiny vůči protisocialnímu si počínání menšiny, což je právě tak oprávněno, jako ve případě opačném. Hlavní odpor vůči pracovnímu donucování spočívá v této skutečnosti. Měli bychom snad k vůli lenivým individuím zákony, žaláře, četnictvo zavést? Špatné následky těchto institucí stihly by ponejvíce nás pracovité lidi, kdežto lenoši, sobci a darebáci nejdříve by se vyšplhali k zákonodárným křeslům, úředním místům a žalářníkům. O tom jsme velmi dobře přesvědčeni, neboť jsou to následky autority, a proto spokojíme se tím menším zlem — od případu k případu diference (rozdíly) ty rozumným shodnutím a předložením urovnat, jelikož nechceme se všichni o svobodu nechat okrádat.

Sociální demokrat: Já jsem též podotkl, že by přestala i veškerá snaha a další bádání samotně a u lepších lidí, jestliže tento komunismus bude zaveden.

Anarchista: Tento náhled vyplývá z čirého zapření přírody a pak z nesprávného pochopení komunismu. Ne práce, nýbrž příliš dlouhá práce a pak vědomí, že je člověk vydírán, tyto činitelé dělají práci nepříjemnou. V pravidelném systému je práce právě tak potřebnou jako pohyb svalů, ano možno říci, jako ukojení vnitřního, celého organismu; jedno doplňuje druhé. Mají-li však tito činitelé skutečně pravidelně jich potřebám zadost učinit, pak je nutno by jedno druhému se přizpůsobilo. Rozmanitost, spolupůsobení ve volně sdružených skupinách lidí, kteří nepovažují se za vzdělané a nevzdělané, poručníky a posluchače, nýbrž za rovně prospěšný celek, učiní práci rozdílnou od té, jež dnes se vykonává, tak že nemáme čeho se strachovat před takou soustavou. A dále bylo by pouhým střílením do vzduchu, když bychom již dnes tvrdit chtěli, až k jakému stupni se komunismus rozšíří. Nepochybně na veškeré nutné k žití prostředky — (výrobní nástroje, šatstvo, domy). Všeobecným měřítkem, zajisté bude, že tyto ku bytí člověka nutné pomůcky, jich přivlastnění si, anebo zmonopolizování v málo rukou brzkou odvislost jedněch od druhých by přivodilo, musí být pospolitým majetkem všech. Komunismus stane se pak tak zevšeobecnělým, ano něčím samo sebou se srozumitelným, jako příkladně dnešní užívání veřejných místnosti, zahrad aj. Praktické jeho úspěchy uspíší jeho v život vejít.

Sociální demokrat: Také zřízení bylo by ovšem krásné; ale vy přec musíte doznat, že nemůžeme přese staré zvyky přeskočit, že musíme jakousi dočasnou školu prodělat!

Anarchista: Vím předobře, že mnozí ne anarchisti za konečný ideál anarchii uznávají a totéž i veřejně prohlašují. Než my nechceme se oddávat iluzorním předtuchám. Nejsme snad proto anarchisty, jelikož anarchie „krásným ideálem” být se zdá, nýbrž jedině proto, jelikož poznáváme, že soustava, komunistický anarchismus za podklad mající, tou nejpraktičtější, pro blaho lidstva nejzpůsobilejší je.

Sociální demokrat: Jak můžete to odůvodnit?

Anarchista: Předem z vývinu dnešní společnosti a pak, že žádná soustava přechodní, jíž se jiní domáhají, nepřispěje ku bližšímu uskutečnění anarchie, spíše ji poškozuje.

Sociální demokrat: Ale ku příkladu zásada výtěžku vlastní práce byla by přec vhodným přechodným požadavkem, ano velkým pokrokem.

Anarchista: Tuto otázku velmi rozšířeně zodpovídal K. Marx sám a já doufám, že vám bude známou, avšak chci ji v krátkosti rekapitulovat! Marx očekává nejdříve společenský stav s různými společenskými srážkami (pro úředníky, lidi, kteří nevyrábí, nýbrž mozkem pracují atd.) osobního výtěžku práce. On sám přiznává, že společnost taká spočívá na „stěsnaném buržiazním právnictví”, že rozdělování není rovnoprávným, že jedněm k dobru slouží mnohem více nežli druhým. Ano ještě více, on sám doznává, že je to „právo nerovnosti” dle jeho povahy jako každé jiné právo, jinými slovy on uznává nespravedlivost „stejného práva pro všechny”. Je nám tudíž nepochopitelné, jak může pak poznenáhlým vývinem z tohoto systému komunismus odvozovat; když jedenkráte umělou právnickou nerovnost za podklad takého systému prohlásil a to vším právem, pak musel by logicky přiznat, že zárodková nerovnost opět jen nerovnost, roztřídění celé společnosti, různost hospodářské moci musí přivodit. Na místě toho očekává Marx všech těch vymožeností, jež my za důsledky komunismu máme, proň jsou to zárodky komunismu, které z té přímo protikomunistické soustavy osobního práce výtěžku vyklubat se mají.

Sociální demokrat: Na každý pád — nemůžeme přec s jednoho — útvaru společenského do druhého skočit.

Anarchista: To je oblíbená fráze, která ve skutečnosti nic nedokazuje. Mimochodem řečeno — byl by skok ze společnosti, jak ji Marx v úryvku předeslal, v níž každá sobecká, protispolečenská touha dle nového námezdního systému bujet by mohla, daleko větším, než ze dnešní společnosti ku komunismu. Než my zavrhujeme vůbec doklad — „skok”, jelikož jest libovolným, nic neznamenajícím, jejž jeden vůči druhému může použít. Nikdo nemá, bych se tak vyjádřil, měřítko dějin světa v kapse a kdo se tak nafukuje a nadutě praví: „To je a to zase není skok, ten ukazuje vlastní nevědomost”. Celý rozhovor o evoluci a revoluci točí se kol tohoto bodu.

Sociální demokrat: Oč opíráte vaše mínění, že vžijí se lidi bezprostředně komunismus?

Anarchista: Především očekáváme co přední následky komunismu neobyčejné množení se potřeb, kdežto vy sociální demokraté chcete po revoluci vše přesně odměřit a tak spotřebu každého dle vykonané práce přistřihnout „tedy nový námezdní systém“ zavést. Lid brzo pozná, že novou námezdní soustavou dostal se z bláta do louže; on vezme na se sobeckou povahu a každý bude o překot závodit, by co nejvíce shrábnul, více než druhý vydělal. Celá „obrozená” společnost zabočí v koleje „nového” otroctví. Zcela jinak bude tomu v okamžitě zavedeném komunismu. Každý pozná nastalý rozdíl v užívání, blahodárnost součinné práce a tím snazšího ukojení všech potřeb, které se zdvoj a ztrojnásobí v tom okamžiku, kdy se lid stane majetníkem všeho bohatství, v době toho poznání zajisté nikomu ani nenapadne, by se ku starému, odměřujícímu námezdnímu systému navrátil.

Sociální demokrat: Nemyslíte, že by totéž ku nesmírnému rozhazování výrobků vedlo?

Anarchista: Kdyby se tak i stalo, co na tom záleží, jen když totéž úspěch revoluce přivodí. Podivte se nyní, jak malichernými vaše názory do budoucna jsou. Dělník, který ku zahnání dnešních majitelů, ruku i život nasadil, zítra po revoluci spatří nové hlídače majetku, jeho dřívější vůdce, kteří se stali pány okamžitých poměrů, a on, který bojoval a trpěl propadá nové reakci novopečené byrokracie. Nedoznáte nyní omyl vašich názorů? Ještě jednou tudíž opakuji, použijme nejpraktičtějších prostředků, které by v brzy zaručily lidu právo na vše, co na zemi se nalézá, právo na skutečný blahobyt.

Sociální demokrat: Ještě jednu otázku: Jak můžete odůvodnit, že nynější společnost vyvíjí se ve smyslu anarchistickém? My vědečtí socialisti se domníváme, že okamžité soustřeďování se kapitálu a vždy více centralizací ustavující vývin výroby, nezbytně jednoho dne k tomu bodu dospět musí, že společnost převezme ústřední řízení povšechné, mezinárodní výroby.

Anarchista: My jsme docela opačného názoru, jelikož jsme přesvědčeni, že jest to jeden z nejzávažnějších bodů, okolo něhož se odůvodnění našich názorů točí. Pakliže spěje společnost u jejím vývinu ku centralizmu, pak je státní socialismus nevýlučným alespoň po tu dobu, dokud svoji zbankrotělost nezpečetí. Spěje-li však společnost ku decentralizaci, pak musí nezbytně ku anarchismu pokročit.

Sociální demokrat: Vy anarchisti chcete i vědecký socialismus a jeho podklad rozviklat a vašim názorům nový vědecký základ přeložit?

Anarchista: Naše doklady nejsou novými a my byli bychom nemyslícími snílky, kdybychom se přidržovali nauk, aniž bychom tytéž odůvodnili mohli Mohl bych vám příklady a data uvést; — než upozorním vás pouze na dvě odborové práce Petra Kropotkina — „Základy našeho obchodního systému” — „Princip příští přebytku vlády”— kde podrobněji otázku obchodní a hospodářskou rozebírá. Já uskrovním se všeobecným naším úsudkem a protivnými názory marxismu. Na prvý pohled vidíme ve skutečnosti soustředěni výrobních prostředků. Příčina toho neleží v pouhé technice výroby, nýbrž mnohem více v soukromém vlastnictví kapitálu a následku tohoto konkurence, která buď přímo, anebo ve způsobu kartelů, nepřímo k monopolu spěje. Z toho vyplývá, že nepřichází zde pouze boj různých, vždy větších strojů, tedy něco plně technického, neodvratitelného na váhu, nýbrž spíše boj mezi kapitály samotnými a ten padne i s odstraněním kapitálu soukromého. Dnes je možno jednomu nebo řadě kapitalistů v celém kraji hospodářský život umrtvit, tj. vše v jich rukou soustředit — tento vliv zaměňuje se velmi často s vlivem moderní techniky. Války, spekulace, krize, kartely a monopoly, celní úmluvy přivádí kapitál využitkováním jeho nezměrného úvěru a jiných pomůcek, nikoli však přímo technika výroby. Co dnes vidíme — je neustále se stupňující vývoj industrie ve vždy vícero krajích a zemích. Dřívější monopol Anglie je rozbořen; Francie a Německo vyvíjely se místně a jsou dnes od Anglie neodvislými a připravily jí na světovém trhu závažnou konkurenci. V zemi, která za čistě hospodářský stát považována byla — Rusko — vyvíjí se industrie očividně, o čemž nám ruští marxisté jako — Plechanov v „Nos Controverses”, jakož i Kropotkin dostatečné číslice uvádějí. Zkrátka, téměř každá země stává se od druhé vždy více neodvislou a to vzdor moci kapitálu, konkurenci, která její starý monopol hájíc, tyto nové industrie z počátku převážnou silou potírá. Tento smět výrobní decentralizace, nerozlučně spojený s postupujícím rozsahem vzdělanosti, jest to, který nám hospodářskou zbytečnost, nepotřebnost a potud i vývojní nepříznivost, nemožnost centralizace dokazuje. Proto zdá se nám vaše víra v národní či mezinárodní, aneb jen v místní řízení centrální — výroby, právě takou utopií býti, jako sociálně křesťanských zpátečníků, kteří cechy, řemesla, rodné roztřídění společnosti chtějí zavést.

zdroj: “Dělnické listy” (1897), časopis českých anarchistických komunistů v USA.

Václav Kudlata (1871 – 1917) v Čechách vystudoval teologii. Do USA emigroval do USA, kde se zapojil do českého anarchistického hnutí. Patřil mezi významné české anarchistické komunisty v emigraci v USA. Působil nejdříve v Chicagu, kde byl zapojen do zdejších spolků českých anarchokomunistů. Byl zároveň členem anarchokomunistické celonárodní organizace Mezinárodní dělnická jednota – MDJ (1883 – 1900). V New Yorku byl činný především v anarchistickém spolku „Literární a řečnický kroužek „Pokrok“. Poté se stěhuje do Clevelandu. Od roku 1896 vedl časopis „Dělnické listy“ a přestěhoval je do Clevelandu, kde v roce 1898 zanikly. Již v roce 1896 přeložil do češtiny „Bůh a stát“ od Michala Bakunina. Sepsal brožurku „Po deseti letech – k desetileté úmrtní památce chicagských mučedníků“, která vyšla nákladem „Dělnických Listů“ na podzim roku 1897. Zasloužil se o překlad Kropotkinova „Blahobytu všem“ (Dobývaní chleba) z francouzské jazyka do češtiny. Ve stejném roce vydal publikaci „Poloviční a celé svobodářství: časové a kritické pojednání o zřízení stávající společnosti, vzhledem ku životu česko-americkému“. Po zániku „Dělnických listů“ vydával anarchistický časopis „Pochodeň“ v roce 1899 – 1900. Později po přestěhování do New Yorku byl ředitelem Národní budovy. Zemřel v roce 1917 v New Yersey.