FALEŠNÍ PROROCI (Josef Belza)

Když liberálové, demokraté a sociální demokraté a vůbec havěť patřící do tábora reakcionářů dělnictvu něco přislibuje, tu jistě plány kuje, aby mu něco uzmouti mohla; a tento úskok se nazývá — politika.

Největší nepřátelé dělnictva, pravdy a pořádku jsou politikáři. Tito chytří darebáci, ohlupují a okrádají pracující lid jako jejich učitelové a spojenci — jezuiti. Rozdíl mezi jezuity a politikáři je jen ten, že jezuiti slibuji věřícím blaho na nebi a politikáři na zemi; první odkazují dělnictvo na neviditelného boha — a druzí na viditelné bohy — vůdce, zákony a tyranské vlády.

Černí jako modří jezuiti, aby dělnictvo nemohlo pravdu poznat, obcházejí si jej tím, že mu dříve krásnými slovy lež za pravdu a otroctví za svobodu přednesou, a když toto ve své zaslepenosti a bez všeho rozmyslu v okamžiku takovém, jen kost malý souhlas jim propoví, pak přenesou každou zodpovědnost za jejich zločiny na podvedený lid a praví, že ne oni, nýbrž lid to nebo ono žádal.

Aby ale ten samý lid, za páchané na něm zrady, padouchy takové jednou přec nepotrestal, odvracejí jej římští jako sociální demokratičtí jezuiti hned při prvním vystoupení před „strany” od revoluce tím, že pomsta patří bohu a vládním loupežníkům, to je — jim samým, ale ne zklamanému lidu. Dělnictvo má jím být vděčné za to, že jej ohlupují, okrádají a vraždí; ono má vzdát se svého rozumu ve prospěch jeho tyranů a nemá pomýšlet na to, že jemu patří pomsta a ne zrádným bohům a vládním tyranům.

Pořádkem nazývají a obhajují všichni politikáři stav, kde stává jedněch, kteří lžou, poroučí, kradou a vraždí, to je „chytrých” a druhých, kteří jim věří, za ně v potu tváří pracují, poslouchají, okrádat a vraždit se nechají.

Čím více hlupáků na jedné straně — a čím méně chytrých na straně druhé vychovají, tím větší pokrok (dozadu) pro vládní stranu učinili.

Politikáři operují vždy dle z předu vydaného zákona (programu) na účet „stran’’ a nahrazují tímto prostředkem dřívější bibli čili „písmo svaté.” Oni v jezuitizmu již tak pokročili, že sami jejich nejpřednější učitelové (papeži a biskupové) vidí se dnes nuceni, učit se od nich a hlásat dle jejich demokratických programů, křesťanskou víru kázat, aby se udrželi. A také vidíme dnes, nejen židovské a luteránské ale i katolické kněžoury ve způsobu demokratických bohů a svátých všude dělnictvu sociálně demokratické náboženství kázat a nový vládní nepořádek zavádět.

„Strany”, které se nechávají politickými nebo odbornými vůdci za nos vodit, nelze za politické považovat, to jsou stáda ovcí a nic jiného. Ten je politikář (podvodník) čili dobrý demokrat, kdo hodně lhát, nadávat a poroučet dovede, aby stávající nepořádek na nějaký čas ještě udržel a vládní zločin i před hněvem dělnictva zachránil.

Jelikož ale dnes veškeří vůdcové dělnictva nejlépe lhát, poroučet, okrádat a vykořisťovat dělnictvo umějí, jsou následkem toho lepšími ochránci stávajícího nepořádku, než sami císařové, papeži, předsedové republik, ministři, kapitalisté, flanďáci a policajti s celým jejich aparátem na umučení pracujícího lidu.

Z „dobrého politikáře nestal, ani nestane se nikdy anarchista, ten zůstane „dobrým ochráncem státu a zrádcem dělnictva”. Anarchistou stát se může jen takový dělník, který ve skutečnosti nemá lstivou povahu politikáře, totiž kdo spravedlivý a poctivý je.

Že dělnictvo z většího dílu poctivé je dokazuje nám ta okolnost že netouží po nadvládě a nechává se od politických zrádců všech „stran“’ za nos vodit a okrádat, jen tak dlouho, dokud lež za pravdu považuje a dokavad nenabylo o spravedlnosti pevného přesvědčení. Neuvědomělý dělník je vždy poctivý, ať je přívržencem kterýchkoliv vůdců anebo tak zvaných „stran”. Podporuje-li zločiny, tedy činí tak z návodu politických jezuitů, ku vlastní škodě a ne jako vůdcové ze špatného úmyslu v osobním prospěchu a v zájmu dnešního nepořádku.

Když i v jeho hlouposti dopouští se mnohé špatnosti a staví se bezvládnímu pořádku v cestu, tedy nečiníme jej my anarchisté za spáchané zločiny přímo zodpovědným, nýbrž „jeho svůdce”, kteří jej zúmyslně klamou a od nutné světové revoluce všemi prostředky odvracejí, aby nemohl volným se stát.

Naším úkolem je: Přesvědčit podvedené dělnictvo o pravdě a spravedlnosti, aby každý dělník mohl samostatně sám za sebe, jakož i za veškeré trpící lidstvo bojovat a nepotřeboval vůdce, podvodníky o radu žebrat.

My nechceme déle trpět chytrých zločinců, ani hlupáků, nýbrž chceme společnost uspořádat tak, aby nemohlo stávat chytrých ani hloupých. Aby každý sám věděl, co má a co nemá činit, bez všeho poroučení a nucení. To docílíme jen stálým hlásáním pravdy, čili učení bezvládního, když každý poctivý dělník mezi neuvědomělým a podváděným dělnictvem šířit bude, na místo zrádného učení politicko-vládního, zásady bezvládí – anarchie.

V anarchisticko-komunistické společnosti je nepořádek nemožným, protože ona nedává nikomu právo na lhaní, poroučení, okrádání a vraždění, tím odstraňuje všechny zločiny, vychovává lidi a ne dravé šelmy, jako dnešní politicko darebácká společnost.

Každý vládní systém spočívá na základě společenského nepořádku, protože ti, kteří vládnou, aneb k vládnímu veslu dostoupit chtějí, nemohou jinak lid ovládat, než štvaním a zaváděním nesváru mezi ovládanými. Ne anarchisté, nýbrž političtí darebové jsou oněmi nepřáteli a štváči lidu, kteří politikářskou chytristikou, špinavou vypočítavostí, dělnictvo od pravé cesty ku osvobození odvracejí, a v otrocké poddanosti drží.

Vy moderní otroci, kteří ještě dnes na obranu vaší, vlády a zákony za nutné považujete, jděte všichni a tažte se všech politických svůdců, kteří vám toto nalhali, zda-li oni na sebe potřebují vlády, zákony a policii „Ne na nás, ale na jiné, kteří nechtějí nás poslouchat, a chtějí volnými se státi.“ Tak a ne jinak odpoví vám každý vůdce, i ten nejhloupější přívrženec politické „strany”. Nikdo nepotřebuje a nechce sám na sebe vládu a zákony ani policajty a přece většina je za nutné považuje. A proč? Proto že darebové to hlásají a hlupáci věří!

Tuto nebezpečnou většinu, pozůstávající z jednotlivých, bezectných, politických darebů a ze slepě poslouchajících dobrých hlupáků, nelze bez obětí neškodnou učinit a na pravou cestu přivést, neboť vůdcové mají zájem na hlouposti lidu, aby lid mohli okrádat a pomoci této hlouposti vládní nepořádek hájit; proto budou i na dále hlasatele pravdy podezřívat a jim nadávat, to tak dlouho, dokavad lid ve své strnulosti, do které politickými kejklíři vhečmán — neprohlédne; však jakmile se to stane, tu lid všechny politické dryáčníky jako prašivé psy vypráská a pak jistě se bude brát cestou ku svému osvobození!

Nuže proletáři! Chceš-li svoboden být, odkopni od sebe všechny politické dryáčníky, všechny autoritáře, uč se myslet sám za sebe. Každý kdo chce myslet za druhého je „falešný pokrok” a takých je třeba se varovat. Protož pryč s autoritou! Zdar Anarchii!

Zdroj: noviny českých anarchistických komunistů „Dělnické listy“ (1897)

Josef Belza (1868 – 1949) byl český anarchokomunista žijící v emigraci v Americe. Většinu života strávil v New Yorku. Byl členem anarchokomunistické organizace Mezinárodní dělnické jednoty, která byla federací skupin napříč USA. V New Yorku se organizoval v anarchistických skupinách MDJ a byl členem Čtenářského zábavního vzdělávacího spolku Ferdinand Lassale v New Yorku a poté členem Dělnické skupiny Volnost v New Yorku. Působil v redakci “Dělnických listů” (1894 -1898). Psal proletářskou poesii a působil jako řečník na dělnických schůzích a přednáškách pořádaných anarchisty. V roce 1896 přeložil publikaci Johana Mosta “Povstal člověk z opice”, která vyšla nákladem “Dělnických listů”. Zemřel 21. května 1949 v Glendale, kde je také pochován.