Každý první květen si připomínáme chicagskou stávku z roku 1886, která vyvrcholila tzv. haymarketskými nepokoji. Stávka skončila propuštěním tisíců dělníků a mnoha zraněnými, z nichž naprostá většina byli přistěhovalci z Evropy. Proti této masové mobilizaci se úřady velmi tvrdě postavily a následně popravily pět „chicagských mučedníků“, odborářů a anarchistických bojovníků.
Chicago se stalo výchozím bodem celosvětového hnutí za zavedení osmihodinové pracovní doby, které trvalo několik desetiletí. Dělnická třída dosáhla tohoto cíle díky boji, nikoli díky rozhodnutím parlamentů. Většinu svých práv jsme získali díky ofenzivě lidových sil. Teprve když boj ustane, změní se poměr sil a vládnoucí třída začne práva omezovat.
Vládnoucí třída Evropy jako součást imperialistického centra byla po desetiletí schopna zajistit základní životní úroveň „své“ dělnické třídy koloniálním a imperialistickým vykořisťováním globálního Jihu s cílem oslabit odpor na vlastním dvorku. Přestože toto vykořisťování a útlak nadále trvá, můžeme vidět, že i tyto životní standardy jsou stále více napadány. To, že musíme pracovat stále více, abychom dostali stejnou mzdu, že se naše životní úroveň snižuje v důsledku inflace nebo že se nám snižují důchody či zvyšuje věk odchodu do důchodu. Již několik let zažíváme proces vyvlastňování dělnické třídy, který se zrychluje v důsledku různých krizí, které se navzájem ovlivňují.
Máme tu postpandemickou výrobní krizi, energetickou krizi, krizi bydlení, krizi rostoucího nedostatku zdrojů a klimatickou krizi. Všechny budou znamenat období změn směrem k jinému typu civilizace a všechny nám přinesou nové konflikty, které se mohou rozvinout v oblasti geopolitiky. V tomto smyslu nechceme zapomínat na strašlivou válku na Ukrajině, kde si velké světové mocnosti jdou po krku již více než rok a masově produkují smrt a zkázu.
Sociální anarchismus chápe, že zmocněné národy nemohou očekávat podstatné zlepšení svého života prostřednictvím parlamentního boje. Naopak, v dobách nedostatku rostou autoritářská monstra. Pravicová ideologie předstírá, že využívá rozmanitosti dělnické třídy k tomu, aby vyčlenila skupiny, které je třeba nenávidět: přistěhovalce, komunitu LGTBI, Romy a Sinty nebo dokonce feminismus či environmentalismus.
Nemůžeme opomenout zdůraznit, že anarchističtí komunisté budou vždy na straně utlačovaných lidí a sociálních skupin a že věříme, že kolektivní sebeobrana proti autoritářství je prostředkem k budování lepšího světa, který nutně zahrnuje rozmanitost, bratrství mezi národy a budování svobodné a socialistické společnosti. Anarchismus je trvalým úsilím o vytvoření emancipace z masových přímých akcí, z různorodých, ale sdružených a soudržných sociálních bojů, budujících souvztažnost sil, která umožňuje radikální změny, jež potřebujeme.
My, evropské anarchistické organizace podepisující toto komuniké, přejeme všem pracujícím v Evropě a na celém světě šťastný a bojovný první máj.
Za budování lidové moci
Ať žije anarchie
Ať žije libertariánský komunismus
Ať žije první máj
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.