Jak již bylo na několika místech naznačeno a z logiky věci vyplývá, reorganizace společnosti směrem ke stavu, kde lidé přímo rozhodují o chodu obcí, zaměstnání a určují výrobu i spotřebu, je nezbytné společenskou změnou změnit i vlastnické vztahy a nastavení ekonomiky tak, aby byla sociálně spravedlivá a rovnostářská, aby nemohly vznikat sociální rozdíly a nerovnosti. Aby si skutečně všichni lidé byli rovni, nejen co se týče rozhodování o svých životech, ale i jejich kvalitou.
Protože jedině tehdy, kdy si budou lidé skutečně rovni v ekonomickém postavení, pokud nebude bohatých a chudých, může být docíleno společnosti, kde si lidé mohou vládnout sami. Dosáhnout blahobytu pro všechny a tím i harmonické společnosti.
Není možné, aby fungovala společnost založená na přímé demokracii či společenské samosprávě a zároveň byl zachován stav, kdy 1 % lidstva vlastní skoro veškeré bohatství, výrobní prostředky a přírodní zdroje, zatímco ta druhá, ta absolutní většina je postrádala a byla o ně okradena; jinak dnešní vlastnický poměr nelze nazvat.
Při vytváření společenské samosprávy musíme jít do důsledku a obsáhnout všechny aspekty lidské společnosti a její organizace a vztahů uvnitř ní. Přímá demokracie nemůže fungovat pouze v obcích, tedy jen v politické rovině; musí obsáhnout i pracoviště a produkci jako takovou.
Vlastnictví a jeho soustředění do rukou úzké skupiny lidí, již zmiňovaného jednoho procenta, znamená to, že skutečná moc a možnost rozhodovat o chodu společnosti a hospodářství je v jejích rukou a neexistují žádné reálné mechanismy, aby tomu mohlo být jinak, ať si to sebevíc nalháváme a jsme o tom každodenně přesvědčováni obhájci stávajícího společenského zřízení. Není divu, že nám to tvrdí, oni z něj profitují a kdyby tvrdili opak, stali by se vlastními hrobníky.
Proto také budou tvrdit, že jiná organizace společnosti není možnou! Tvrdit, že zastupitelská (parlamentní) demokracie je nejlepší možné společenské zřízení, jakého jde dosáhnout. Strašit státně socialistickým zřízením a diktátorskými režimy vlády.
Ukázali jsme si však, že je možná i třetí, svobodná cesta, uplatňující participaci celé společnosti.
V každém případě jde však v zastupitelské demokracii jen o nahození iluze, že lidé vládnou a rozhodují, vidíme však, že demokracie je zde jen zástěrkou pro kapitalistické výrobní a vlastnické vztahy, výhodné jen pro úzkou část té privilegované menšiny společnosti. Bublina o demokracii a svobodě splaskla a mizí jako pára pod hrncem.
zdroj: knížka „Společenská samospráva: nástin správy společnosti bez šéfů a politiků“ (2023)
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.