SLOVO „ANARCHISMUS” (Matyáš Hodek)

Velká část lidu indiferentního, ba i mnoho soudruhů posuzují slovo anarchismus, čili česky řečeno bezvládí, aniž by věděli, co toto slovo znamená a jaké šlechetné ideje směřující ku blahu lidstva v sobě skrývá. Indiferentní lid slyší toto slovo s velkou ošklivostí, nebo jejich neuvědomělostí dovedli kapitalisté a černá havěť kněžská ty lidi, kteří toto učení vyznávají, postavit na pranýř hanby a ostudy, říkajíce, že anarchisté jsou lupiči, vrahové a zločinci atd., čímž zajišťují sobě lepší existenci. Kdyby ten lid indiferentní věděl, co slovo anarchismus znamená, nebylo by možno stávající hnilobu a nepořádek kapitalistům a vládě na dále udržet.

Anarchismus, (bezvládí) systém socialismu má dvojí vznik. On je konečným výsledkem velkých myšlenkových hnutí na poli hospodářství a politiky, které století naše a obzvláště druhou jeho polovici charakterizuje. Anarchisté společně se socialisty ví, že soukromé držení pozemků, kapitálu, strojů, mělo svůj čas a odsouzeno je ku zmizení, že všechny požadavky, produkce, společným majetkem být a národního bohatství společně spravovány být mají. Anarchismus zajišťuje každému jednotlivci právo na žití a právo na přírodou nám skýtané požitky.

My anarchisté jsme dnes též i revolucionáři a to proto, poněvadž chceme spravedlnost, kdežto všude zříme jen bezpráví. Ovoce naší práce rozděluje se v převráceném poměru k této. Lenoch má dnes právo své bližní vyhladovět, kdežto chudák nemá ani tolik práva, aby kdes v tichosti hladem zemřel. Kněží vnucují nám víru a porobují lid tím, že poukazují na nesmyslné zázraky. Královská individua osobují si moc vládnou- ti nad jinými, odvozujíce svoji moc od vyšších bytostí, nikdy nebývalých; jim ku pomoci slouží vojsko jež je chrání, v pádu-li by je někdo znepokojoval.

Lidé zahaleni v černý háv tak zvané spravedlnosti, okamžitě odsuzují chuďasa, kdežto boháč pomocí peněz — spravedlnosti uniká; obchodníci v malém zabíjejí lid otravnými prostředky životními, začež stávají se úctyhodnými kapitalisty. Jejich peněžní žok vládne celým světem, zabíjí a předpisují světu, co a jak má být.

To vše zdá se nám nehodným lidstva a proto budeme též proti nespravedlnosti bojovat revolucí, abychom nynější stav změnili. Dále jsme revolucionáři proto, že jsme z dějin lidstva poučeni, že každý převrat ve společnosti lidské byl jen násilnou revolucí možným a jelikož z vlastní zkušenosti víme, že panující třída ani dost malý ústupek lidu neučiní, dokud násilím k tomu donucena nebude.

My jsme revolucionáři, ale my nechceme sami dělat revoluci, jelikož se tato dělati nedá nýbrž my vidíme, že následky nynějších poměrů sami k této vedou, tudíž chceme lid na ní upozornit a připravit a to ne křičením a planými frázemi, nýbrž šířením taktiky a zásady, aby lid tyto znal a samostatně jednat dovedl. My chceme, aby tento lid se nedá v rozhodné době uchvátit slovy úlisných demagogů, neboť jenom lid, který je si vědom svých sil, dovede vítězit nad mocí tyranů a úskoky zrádců.

Z těchto příčin my víme, že se lid osvobození nikdy nedočká, nepoužije-li paží svých. My zavrhujeme všechny bezprostřední pomůcky, jako jsou: hlasovací a volební právo, dělnické komory a podobné. Že parlamenty žádnou pomocí pro lid nejsou, za to však jsou pramenem všech útisků (i ten nejlepší zákon obsahuje v sobě zlo) ví každý, aspoň částečně uvědomělý dělník.

Parlamenty jsou jen jevištěm, na němž režiser své figury ze zákulisí kontroluje. Pak-li by skutečně poslanci některého parlamentu něco poctivého vykonati chtěli pro lid, tu byla by jebnoduše taková většina panující třídou pozavírána, postřílena nebo oběšena, jako se to stalo před 12ti léty v Srbsku, ačkoliv tamnější poslanci nebyli ani socialisté. Parlamenty a politická akce nejsou lidovému hnutí ku přetvoření společenských poměrů ku prospěchu, naopak jsou tomuto na škodu. Ony sebedůvěru v lidu podvrací a ducha vzpoury umrtvují tak, že konečně lid vší naděje na lepší budoucnost se vzdává. Dále musím podotknout, že anarchismus je vývin nynější doby a čím dále, tím více pokračuje a se zdokonaluje.

My víme, že velká část anarchistů byla dříve stoupenci sociální demokracie, kteří studováním zásady a taktiky k výsledku sociální vědy, dnešním anarchistickému komunismu dospěli.

Sociální demokraté chtějí stát takový, v němž by vše na povel nějakého výboru dle jedné šablony řízeno bylo, kde by se však vůle a svoboda jednotlivce ztratily. Oni chtějí, jaksi dle Bismarkovského, způsobu vše centralizovat a stát jejich překroucenými paragrafy řídit.

Anarchistický komunismus naproti tomu chce úplnou svobodu, kde by se každý dle svého dobrozdání připojit mohl ku skupinám, (výrobním, vědeckým atd.), které by této vyhovovaly.

Skupiny tyto by se dobrovolně mezi sebou dohodly, beze všech autorit, pouze dle svých potřeb a rozumu. Anarchismus tedy chce co možno nejširší svobodu jednotlivce, tudíž federativní a samosprávnou organisaci, kdežto sociální demokracie znamená centralismus ve kterém se jednotlivec jako voják musí podrobit rozkazu státu. To jsou v krátkosti vidět nejhlavnější rozdíly postupu mezi sociální demokracií a anarchismem.

Nuže, kdož jsi zásadu anarchismu, čili bezvládí pochopil, pracuj na jejím rozšíření, dle svých schopností a povahy. Neodradí-li tě nijaký čin zkorumpovaným tiskem za špatný rozkřičený, ani za činy ty není zásada bezvládí, nýbrž dnešní vyděračská společnost se svou policií, kriminálem a kostely zodpovědná, s kterou dělnictvo v neustálém boji se nalézá za právo své, co člověk, kteréhož jenom revolucí dobude. Nežebrej nikdo za politické drobty, nýbrž mužně se postav a vezmi sobě, co ti jako člověku náleží.

Pro tyrany neměj než opovržení a lid připravuj k boji, nikoli však k volebnímu, nýbrž k boji na ulici, ku vzpurné revoluci.

Předneseno v literárním a řečnickém kroužku „Volnost“ v Chicagu v roce 1896.

Matyáš Hodek (1856 – 1924) patřil mezi významné české anarchistické komunisty v emigraci v USA. Působil v Chicagu, kde byl zapojen do zdejších spolků českých anarchokomunistů. Byl zároveň členem anarchokomunistické celonárodní organizace Mezinárodní dělnická jednota – MDJ (1883 – 1900). Později se stěhuje do New Yorku, respektive nedalekého Newarku. Zde byl členem místního Česko dělnického vzdělávacího spolku, jenž byl součástí MDJ. Přispíval články do anarchokomunistického časopisu „Dělnické listy“ (1893 -1898). Přeložil v roce 1896 do českého jazyka publikaci Petra Kropotkina „Mravouka anarchie“, která pak vyšla na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostatná publikace. Ve stejném roce přeložil třeba i statě Lva Tolstoje a další texty.