Kosovská Priština se od 5. do 7. července stala hostitelem 16. ročníku Balkánského anarchistického festivalu knihy (BAFK) a proměnila se tak v centrum anarchistického myšlení, součinnosti a solidarity. Toto historicky první anarchistické shromáždění v Albánsky mluvící lokalitě přilákalo přes 250 účastníků z 29 zemí od Chile po Ázerbájdžán. Celkem 32 kolektiv a hnutí představilo své knihy a časopisy, což společně s 18 diskuzemi a událostmi předvedlo všeobjímající pestrost hnutí. Účastníci festivalu se v pravém duchu kolektivismu a vzájemné pomoci zapojili do organizace a vytvořili tak z této události úctyhodnou ukázku toho, co lze společnými silami dosáhnout.
To, že se tato událost odehrála právě v Prištině, je zvlášť důležité. Od konce války je Kosovo svázáno v neutuchajícím střetu, díky čemuž mezi Kosovem a Srbskem přetrvává napětí. Elity na obou stranách využily této situace a se postaraly o pro ně výnosný rozkol mezi těmito společnostmi. Samotná skutečnost, že soudružky a soudruzi z celého Balkánu včetně Kosova a Srbska stáli bok po boku aby společně odsoudili nacionalismus a státní politiku, vypovídá o naši kolektivní oddanosti k solidaritě, odporu a spolupráci navzdory umělým hranicím a politice států, které se nás snaží rozdělit.
Naléhavost tohoto setkání nelze zveličit. V době plamenů války spalujících zemi a šířícího se přízraku neskrývaného fašismu státy přistupují ke stále vehementnějšímu zbrojení a represím. Během BAFK jsme si navzájem sdíleli zkušenosti z našich domovin a analyzovali jsme vzestup nacionalistické rétoriky v Balkánských státech a jejich současné zbrojení spojené s návrhy na znovuzavedení povinné vojenské služby. Tyto kroky si vzájemně hrají do not, čehož je pak využito pro opodstatnění zmíněného zbrojení a šíření strachu napříč společnostmi. Dle našeho názoru je nezbytně nutné, aby obyvatelé Balkánu i okolí, v rámci anarchistických kolektiv i individuálně, prohloubili spolupráci a posílili sítě boje proti vzestupu nacionalismu a militarismu. Selhání takto učinit povede k válce.
Válka je nedílnou součástí kapitalistického systému. Ať už je nižší intenzity nebo totální, válka slouží jako důležitý nástroj pro rozmach kapitalismu skrze zpřístupňování nových zdrojů pro vykořisťování: půdy, moře, nerostných surovin, všech živých bytostí, či produkce a prodeje zbraní jako kapitálu. Nepodléháme sklonu uvažovat o konfliktu jako o binární události mezi dvěma národními státy, ačkoliv akceptujeme jeho nuance a kontext, ve kterém vznikají; chápeme jej jako válku kapitálu proti společnostem. Války v Ukrajině, Súdánu, Sýrii, Myanmaru, Subsaharské Africe, války kartelů v Mexiku a další se řídí stejnou logiku nadvlády a rozmachu kapitálu, což přináší jen smrt a zkázu.
Je zřejmé, že balkánské státy se nedívají na divadlo války zpovzdálí, ale jsou jeho nedílnou součástí; hostí světově významná vojenská zařízení, poskytují prostory pro výcvik ozbrojených sil, nabízí logistiku a koridory pro přesuny zbraní a jednotek, přispívají svým technickým know-how, hrají významné role v globálních válečných manévrech a produkují a prodávají zbraně po celém světě, a tudíž umožňují a účastní se vraždění a genocidy. Veřejné a soukromé sektory ruku v ruce tvrdě pracují na přeměně i těch nejmenších balkánských zemí v regiony se podstatnou produkcí či odběrem zbraní a současně roste roste tlak na místní společnosti k přijetí nové, čím dál tím více militarizované reality pod rouškou strachu a nejisté budoucnosti.
Možná nejohavnějším a nejzjevnějším příkladem válečné logiky je právě probíhající genocida v Gaze a útoky na Palestinské obyvatelstvo Západního břehu, jež vedly k desítkám tisíc obětí a destrukci celého regionu v přímém přenosu na našich obrazovkách; to vše s podporou světových imperialistických mocností a vojensko-průmyslového komplexu, včetně balkánských států poskytujících politickou a vojenskou podporu. Genocidní válka v Gaze je připomínkou koloniální schopnosti Západu vést vyhlazovací války a také tanatopolitickou laboratoří odhalující, jak jsou současné vládnoucí třídy schopny a odhodlány nakládat s celými populacemi.
Vyjadřujeme svou solidaritu s palestinským lidem a vyzýváme k odporu na celém Balkánu, abychom narušili politickou a vojenskou podporu poskytovanou balkánskými státy Izraeli. Našim nepřítelem není jen válka samotná, ale také státy a kapitalistické systémy, které ji podporují.
S tímto vším na mysli vyzýváme k mezinárodním dnům akce proti militarismu a nacionalismu v prvním říjnovém týdnu (1.-10. října 2024). V tomto období zveme všechny, aby ve své lokalitě a svým vlastním způsobem zorganizovali akce proti podmínkám vedoucím k válkám: nacionalismu, militarismu, patriarchii, politice vyloučení, atd. Vyzýváme k akcím proti zbrojnímu průmyslu a transportu zbraní, proti všem národním vojenským aparátům, nadnárodním vojenským koalicím a vzrůstající militarizaci našich společností. Tak jako v minulých letech zdůrazňujeme naši solidaritu se všemi dezertéry, odpůrci války a odpírači vojenské služby.
Militarizace Balkánu nevyhnutelně vedla k militarizaci státních hranic, které se tak staly rozsudkem smrti pro migranty využívající Balkán jako cestu k evropským městům. Země Balkánu, které jsou označovány jako pohraničí „Pevnosti Evropy,“ se chopily role regulátorů pohybu. To znamená zdržování, krádeže, lynčování, zadržování a dokonce vraždění migrantů pod rouškou technokratické rétoriky managementu migrace. Stovky milionů byly věnovány Balkánským zemím, aby se mohly vybavit nejnovějšími technologiemi pro sledování a militarizaci svých hranic. Současně tyto země hostují jednotky Frontexu v soustředěném úsilí chránit “Pevnost Evropu.” Nyní balkánské státy slouží nejen jako odstrašující prostředek pro migranty přicházející do Evropy, ale rovněž hrají aktivní roli ve “zpracování” migrantů tvorbou center v Albánii jménem Itálie, či skrze pronájem 300 Kosovských vězeňských cel Dánsku za účelem deportace migrantů. Jakožto lidé pocházející ze společností ovlivněných migrací (či přímo jakožto migranti) vyjadřujeme svou solidaritu s migranty přicházejícími na Balkán či procházející jím, a zdůrazňujeme potřebu posílit mezinárodní anarchistické iniciativy pro poskytování podpory cestujícím lidem.
Útrpná existence žen, trans, nebinárních a queer lidí v patriarchálních kapitalistických společnostech je dále ztížena neoliberálními reformami, reakcionářskými kněžsko-konzervativními silami a dehumanizující státní politikou. V čím dál tím více nacionalistických a militarizovaných státech, jsou řeči o demografickém úpadku používány k odůvodnění více restriktivní legislativy týkající se autonomie rodících lidí. Těla byla redukována na pouhé nástroje k reprodukci z hlediska porodu i péče, které jsou využívány kapitálem jako práce, jež je ostře sledovaná skrze přímou nadvládu nad těly. Anarchistický boj ve jménu svobody a rovnosti je tak ve své podstatě i bojem feministickým. Stvrzujeme naši oddanost boji proti patriarchátu ve všech jeho formách vykořisťování a nerovnosti, stejně tak jako naši oddanost boji za reprodukční spravedlnost a bezpečné a samostatně řízené potraty.
Dále zdůrazňujeme že naše anarchistické hnutí musí být bezpečným místem pro každého a musí podporovat prostředí ztělesňující ideál rovnosti, zbavené chlapáctví, nenávisti k ženám, homofobie, transfobie a queerfobie. Víme, že v tomto ohledu stále máme co dělat, a abychom podpořili tuto tendenci, zavazujeme se k transformativní spravedlnosti v rámci našich komunit.
Bojovat proti kapitalismu znamená bojovat proti jeho logice a moci na vícero frontách. Náš boj je tak nedílnou součástí řady bojů uvnitř naší společnosti, s odlišným kontextem v každé lokalitě. Anarchistický boj proti kapitalismu je tudíž rovněž bojem proti veškerému státnímu násilí a destrukci. Tento BAFK nás utvrdil v našem odhodlání skoncovat s vězeními a zdůraznil naši veřejnou podporu anarchistických vězňů v regionu i mimo něj. Jako anarchisté musíme rovněž stát v čele boje proti ničení životního prostředí. Musíme tedy vyvinout strategie které nejenže berou v potaz akutní krize (které často přesahují naše kapacity), ale také tvoří dlouhodobou, víceúrovňovou analýzu a struktury odporu proti kapitalismu. Toho lze dosáhnout jen uvědoměním si propojenosti našich bojů, kterou je potřeba reflektovat ve všech aspektech našeho organizování a akcí.
Během tohoto BAFK jsme také diskutovali o důležitosti dalšího rozvoje a zřizování naší vlastní autonomní infrastruktury. Squaty a autonomní sociální centra jsou v této infrastruktuře velmi důležitá, jelikož poskytují místa pro organizaci, budování komunity a odpor. Tato místa však čelí nelehkým výzvám, od státní represe po vnitřní rozpory. Potvrdili jsme si nutnost podporovat tyto iniciativy kvůli jejich roli v hnutí a v komunitách, ve kterých žijeme.
Stejně tak jsme zdůraznili důležitost tvorby našich vlastních vydavatelských iniciativ a anarchistických médií, jako například rádiových vysílání, které jsou stěžejní pro šíření novinek a zkušeností o boji našeho hnutí i širší veřejnosti. Rovněž uznáváme potřebu spravovat naši vlastní historii skrze archivační projekty. Tyto projekty mohou sloužit nejen jako platformy pro záznam a psaní historie z našeho vlastního pohledu, ale také jako zdroje vědomostí o taktikách, praktikách a analýzách, které můžeme nadále využít.
Balkánský anarchistický festival knihy 2024 potvrdil naši kolektivní sílu a odhodlání budovat svět bez útisku, což podtrhuje naše oddání k odporu na jedné straně a k solidaritě na straně druhé. Výhledově musíme pokračovat v budování podpůrných sítí a vyvíjení strategie pro čelení kapitalistickému systému a státu, který jej chrání. Musíme rozšířit naše sítě, dosáhnout do Balkánských měst, ve kterých dosud nejsou anarchistické iniciativy a podpořit jejich vznik a prosperitu. Koordinace a solidarita jsou pilíře, na kterých postavíme náš odpor a vytvoříme budoucnost založenou na vzájemné pomoci, svobodě, radikální empatii a rovnosti.
Musíme znova zdůraznit význam pořádání tohoto festivalu v Albánsky mluvící lokalitě, což z něj dělá historicky první anarchistické setkání v těchto místech. Kolektivy, skupiny a jednotlivci, kteří přišli ze všech koutů světa, měli možnost dozvědět se o kontextu místního boje a sdílet své zkušenosti s obyvateli Prištiny. Pro mnohé Prištinské návštěvníky festivalu i pro kolektivy a jednotlivce, kteří festival podpořili, to byla nová zkušenost a ukázka síly nehierarchické organizace založené výhradně na solidaritě a vzájemné pomoci. Tato zkušenost rovněž poukázala na relevanci anarchistické analýzy a organizování se v rámci lokálních i regionálních bojů.
Závěrem s nadšením oznamujeme, že příští Balkánský anarchistický festival knihy bude hoštěn v řeckém Thessaloniki.
Účastnící Balkánského anarchistického festivalu knihy 2024
- července, Priština.
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.