Zásady anarchistů jsou tak jasné a přirozené, že stěží lze proti nim něco namítat. Stane-li se to však přece, pak zajisté dlužné příčinu hledat v nepochopení nebo mylném výkladě ideje samé. Chceme se v článku tomto zvláště proti tvrzení tomuto postavit, které tak rádo se vrhá anarchistům v cestu v domnění, že „v anarchistické společnosti musí být peníze, jelikož výroba se řídí podle pravidel volné konkurence“. Dále: „že ve společnosti, kde stává peněz, bude stávat též sytých a hladových“. Toť asi hlavní „argument“ jež proto anarchii do pole se uvádí.
Inu, dejme tomu, že „peněz ve společnosti anarchistické je v skutku nevyhnutelně zapotřebí – co z toho následuje? Optejme se dříve sami sebe: co jsou „peníze“? A zde se nám dostaneme za odpověď, že peníze jsou prostředkem výměnným. Tímto prostředek výměnným vládne dnes nikoliv vyrábějící, nýbrž lidé, kterým netřeba ani prstem hnout, aby bohatství svoje rozšířili. Kapitál má tedy nadvládu nad prací. Jak to přijde, že pracující, ač bohatství plodí, zaujímá teprve místo třetí? Proto, že půda, pozemky a vyrábějící nástroje patří těm, kteří nevyrábí.
K lepšímu porozumění uvádíme zde formuli Marxovu. Podle něho stávají se peníze kapitálem, když objeví se ve společnosti nejdříve co peníze, pak co zboží a zase co peníze. Jinými slovy: peníze mohou se množit pouze prací. Koupí-li tedy kapitalista – abychom uvedli příklad – za tisíc dolarů surovin, nástroje a sílu pracovní (dělníka) a nechá poslední pracovat – tu neobdrží pouze v hodnotě vyrobeného zboží základní svůj kapitál zpět, nýbrž mnohem více. Ona část jež tvoří přebytek oněch 1000 dolarů nazýváme kapitál-profit (zisk). Tedy ještě jednou: Peníze – Zboží – Peníze, je forma kapitálu.
Že forma tato v anarchistické společnosti možnou není, pochopí snad nyní každý. Ani půda, ani pozemek není majetkem jednotlivců nebo korporací, nýbrž všech a výrobek terpve je majetkem producenta.
Podali jsme objasnění to tak krátce a populárně jak jen možné a mohli bychom se ted domnívat, že námitka volné konkurence se týkající tím zároveň pro toto je vyvrácena, který naučil se myslet a bádat sám. Chceme však všem zadostiučinit a proto objasníme zvlášť tento bod.
Volná konkurence v dnešní privátně kapitalistické výrobě má dvojích sobě zcela odporujících následků, a ty jsou:
1)ohromnou vynalézavost a elastičnost dnešní výroby a
2) hlad a strádaní producentů.
Především je vidět, že producent (dělník) tvůrcem dnešní konkurence není, ale kapitalista. Nikoliv práce zavinila škodlivost volné konkurence, ale kapitál. Dnešní volná konkurence (soutěž) je bojem kapitálu proti kapitálu a práce (zboží) je pouhým bojištěm.
Tento způsob konkurence je v anarchistické společnosti zhola nemožným. Bude-li stávat peněz, pak budou peníze za jeden účel: mezi jednotlivými skupinami řídit výměnu. A kdyby i jednotlivec (producent) privátního (soukromého) majetku v podobě „poukázek“ nabyl, pak stalo se tak následkem jeho vlastní práce nebo dovedností a není možné, zvětšit svůj majetek prací jiných.
Je vidět, že anarchie se liší od komunismu tím, že nenutí nikoho brát podílu na komunistické výrobě, bere však jednotlivci možnost, jiné vysávat tím, že jen tomu možné ve společnosti žít – kdo pracuje.
Myslíme, že lidskost není pouze o tom zjednat pořádek ve výrobě, ale zavést také svobodu. Každý způsob výroby, byť si byl sebe lepší, nesouhlasí-li s volnosti individua musí se časem rozpadnout. Je to zákon přírody. Najdou-li se lidé, jenž chtějí ovoce své práce společně požívat, nechť to učiní. Pro všechny šlechetné ideje je místa ve volné společnosti.
Přechod z dnešní společnosti do anarchistické je mnohem snadnější, než do sociálně demokratického státu nebo nucené komuny proto – jelikož anarchie uznává práva individuální za onu část svobody, z kterých tvoří se svoboda celých národů, celého lidstva.
Zdroj: anarchistická časopis „Budoucnost“ z Chicaga (1884)
Norbert Zoula (1854 -1886) byl povoláním zlatník. Průkopník českého dělnického hnutí, zakladatel sociální demokracie. Na počátku 80. let 19. století se stal přesvědčeným anarchistickým komunistou a vlastně apoštolem anarchismu mezi českým dělnictvem. Kvůli perzekuci emigroval do USA, kde spoluzakládal českou sekci anarchokomunistické internacionály Mezinárodní dělnické jednoty (1883 -1900). Byl redaktorem anarchistického týdeníku „Budoucnost“, který vycházel v Chicagu až do jeho zákazu po haymarketských událostech. Byl autorem celé řady mezi pracujícími populárních anarchistických a dělnických písní a básní. V létě roku 1885 byl nucen vzdát se kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu vedení „Budoucnosti“, a odjel se léčit na venkov do Kalifornie. Na lůžko ho upoutala tuberkulóza, kterou se nakazil ve vězení za politickou činnost. Zamřel 14. února 1886 v obci Pine View v Kalifornii. V Plzni je na jeho počest pojmenována ulice.
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.