ZÁKON A POŘÁDEK (Václav Řetický)

„Zákon a pořádek“, zběsile křičí všichni zastánci stávajícího zřízení, všichni nepřátelé volného vývoje a anarchismu zvláště. „Zákon třeba udržovat ve vážnosti“ prohlašují sborově všichni vykořisťovatelé pracujícího lidu. Taková podobná prohlášení jsou pak pochycena a bezmyšlenkovitě opakována velkou nemyslící vrstvou lidu, žijícího v bídě a utrpení, zmírající hlady uprostřed nadbytku všeho a to v zemi, jejíž životní prostředky jsou nevyčerpatelné.

Naproti tomu prohlašují anarchisté, bez toho aby se obávali že jejich vývody budou vyvráceny, že zákon a pořádek v dnešní společnosti tvoří vlastní největší nepořádek, rozmnožuje chudobu, zločiny, otroctví i otrokáře, vykořisťované a vykořisťovatelé.

Jeli stanovisko anarchistů pochybené, jak to přijde, že vždy zákonu se druží chudoba, množí se zločiny a roste armáda nezaměstnaných; zákon plodí nespokojenost, zákon olupuje nás o obydlí, zákon přiznává boháčům paláce, zákon rozmnožuje armádu žebráků, trestnice, advokáty, policií a šejdířské politikáře.

Tož buďte věrnými ctiteli a udržovateli zákona, přimhuřte očí svých, aby jste nespatřili hrozivých skutečností a rozmnožováním zákonů rozmnožte i nepořádek všeho druhu a vzývejte boha, poklekněte na kolena a klaňte se vaší politické vyspělosti, vy povolní a zaslepení otroci – zákona a pořádku.

„Dělníci bojujte o svá práva prostředky zákonnými“ vyzívá státotvorní socialisté stávkující a hladovějící. Je to ironie urážející smysl člověka. Co zatím vaše závislost na kapitálu stává se citelnější volejte jen stále hlasitěji po vládě, zákonu a pořádku. Co zatím bída vaše se množí, prohlašujte hlasitě vaší úctu před zákonem a kapitalistickým pořádkem.

Když na mzdě vám utrhují a činži stále přirážejí, tož jen hezky po občansky provolávejte čest zákonu a pořádku. Když nemožné je vám najít pána, kterému ·by jste sílu vaši zaprodali, volejte hodně z hluboka a stále mocněji po vládě – zákonu a pořádku.

Co zatím se propast mezi majetnými a chuďasy stále rozšiřuje a prohlubuje a na jedné straně přepych a prostopášnost své triumfy slaví, kdežto na straně druhé bída a nedostatek morové a nakažlivé nemocí šiří, tož pokud jistě vaše souchotinářské plíce dovolují, volejte hlasitě na pomoc požehnanou instituci vlády – zákona a pořádku.

Konečně z obavy aby jste nezaslechli něco o zápase a tuhém, neúprosném boji mezi drzými lokaji státu, zákona a současného pořádku s miliony obětmi moderního césarismu, tož jen hodně hlasitě a všichni dohromady křičte ze všech sil vaše uznání státu, zákonu a pořádku; vzývajíc boha, že vás ušetřit ráčil od nákazy anarchismu jež učí, že ve stejném poměru jak přiznáváš svobodu jiným těšíš se svobodě sám.

Konečně však, „žádoucí občánkové“, neopomeňte pochválit i sebe, že nejste jako ti prokletí anarchisté, kteří věří, že svoboda je matkou a nikoli dcerou pořádku a dodávají: pryč s vašimi zákony, parlamenty a soudy aby zavládla jednou svoboda zaručující blaho a štěstí pro všechny!

Zdroj: časopis českých anarchistických komunistů „Volné listy“ (1910).

Václav Řetický (1862 – 1918) patřil mezi přední české anarchistické komunisty, kteří se do dělnického hnutí zapojili již v sedmdesátých letech devatenáctého století. Živil se jako kovodělník. V osmdesátých letech byl ve Vídni, odtud prchl kvůli perzekucí anarchistů do Budapešti. Do USA se z Maďarska v roce 1886 vydal do Ameriky. Usadil se po zbytek života v New Yorku. Patřil mezi přední organizátory anarchokomunistické skupiny „Bezvládí“ a podílel se na vydávání anarchistického exilového časopisu „Volné listy“ (1890 – 1917). Do „Volných listů“ přispíval svými články pod pseudonymy „V.R.“, „Vašek“, „Jeden kovodělník“. Psal také do radikálního tajně vydávaného anarchistického časopisu „Pomsta“. Od roku 1912 se podílel také na vzniku České anarchistické federace v Americe. Zemřel 27. října 1918 v New Yorku.