POLITICKÉ AKCE (Václav Řetický)

Mnozí poctiví i vzdělaní lidé očekávají nápravy současných nespravedlivých zřízení společenských pomocí politické, vlastně volební akce. Stává jakéhosi opodstatnění podobného očekávání? Máme podstatných ,příčin, kterými bychom se konejšili, že můžeme se dopracovat úlevy podobnou cestou?

Připadá mi to, jako když jistý stařec hraje v karty a stále prohrávaje, konejší se myšlenkou že snad přece někdy vyhraje. Podobně i vaši liberální i sociální reformátoři. Až posud potkaly se jejich snahy úplným nezdarem, chtít parlamentním způsobem dosáhnout vážných přeměn ve prospěch utlačovaných; neztrácejí však víru v možnost prosazení svých požadavků až naskytne se příležitost vhodnější. Případ je nápadně podobný s uvedeným starcem, hrajícím v karty. Tento nemohl nikdy vyhrát, jelikož nevystihl šibalství a úskoky svého protivníka. Tak i reformátoři nemohou dostihnout nového účelu a cíle, jelikož nepostřehli úskoky profesionálních politikářů ve službách velkokapitálu.

Kdyby pochopili příčiny svých neúspěchů volební a parlamentní metody, pak musela by jejich činnost poklesnout na úroveň politických taškářů, kteří podloudně záměry svoje kují a v korupci za dobré služné se pachtí a následovně celá jejich snaha byla by opět bezúčelnou, neboť by pracovali třeba nevědomky zrádně do rukou panujících, jak se už tak často ukázalo.

„Revoluční“ sociální demokraté (a ostatní levicové strany) volají: Zmocněte se vlády, chopte se pekelného přístroje útlaku než lid převezme ve svou vlastní správu veškerou půdu, doly a továrny se všemi výrobními prostředky. Avšak bude kdy poctivý a odvážný revolucionář zvolen pomoci kompromisu, aby vládní stroj útlaku v ničící síle zadržel?

Kdyby lid byl již tak vyspělým aby zvolil většinu revolučních úředníků do různých sborů zákonodárných, byl by zároveň i dost mocným a odvážným aby vyvlastnil půdu a prostředky výroby aniž by vydával se na pospas voleným zástupcům, jichž přece jen možno koupit, uplatit anebo zastrašit k poslušnosti.

Vlády od svých počátků byly vždy ochranou mocí, výsadních práv zámožných tříd, a vždy stavěly se proti třídě pracující energicky potlačující snahy výrobou všeho bohatství. V celých dějinách lidstva nebylo ještě vlády, která by představovala něco jiného než organizované násilí, klonící se vždy k vykořisťování užitečných členů společnosti ve jménu různých poplatků a daní. Vláda vždy byla a zůstane organizovaným tyranstvím. Vláda je symbolem systematického vykořisťování, jejíž moc je v celém společenském životě citelnou, stavící se vždy v odpor volnému rozvoji nejšlechetnějších snah lidstva. Mnozí prostoduší lidé, vidící obrovskou moc vlády, domýšlí se, že bylo by možné tuto k dobru převést, např. k organizaci výroby, dopravy a rozdělení spotřeby a tak omeziti ničící vliv vlády; domnívají se, že vláda by mohla být lidu spíše požehnáním než postrachem ukrutnosti, zapomínají však že sama podstata vlády v cestě stojí, znemožňující a znemravňující vážných náprav za její pomoci. Dříve snad česat budete pomeranče z ostnatého kaktusu, než dožijete se obrození lidské společnosti pomocí vládních institucí parlamentarismu.

Vláda je dítkem plenění a násilí, dnešní civilizace nese ještě znamení sadních práv, znamení šibenice a živých pochodní, kterým podlehli všichni průkopníci pokroku, kteří hlásáním slov pravdy, staly se soudobému vládnímu nebo církevnímu ústrojí nebezpečnými. Každý stupeň pokroku lidstva nese znamení ukrutnosti, jehož se vlády na lidstvu dopustili. Každá velká pravda týkající se poměru společnosti a vlády vyzněla jako hluboký protest potlačovaných národů anebo hlas vyděděných proletářů.

Zákony sloužily vždy straně mocných. Vláda je výsledkem vojenského feudalismu a náboženského fanatismu – byla vždy symbolem násilí a tyranie. ldeje spravedlnosti a lidskosti musely sobě klestit cestu na vzdor všem nástrahám organizovaného sobectví nejnižších povah lstivých vládců. A jelikož celá historie nás učí, že vládní zřízení bylo vždy jen na úkor širokých lidových vrstev, jak je možné se domnívat; že je možné docílit náprav pomocí „práv“ vládou udílených?

A podporovat a podílet se na vládě, znamená zradu, znamená spoluodpovědnost za organizované násilí. Volební a parlamentární akce je pro potěchu nevědomců; svedených slabochů a k prospěchu politickým šibalům.

Zdroj: Časopis českých anarchistických komunistů „Volné listy“ (1910) v USA

Václav Řetický (1862 – 1918) patřil mezi přední české anarchistické komunisty, kteří se do dělnického hnutí zapojili již v sedmdesátých letech devatenáctého století. Živil se jako kovodělník. V osmdesátých letech byl ve Vídni, odtud prchl kvůli perzekucí anarchistů do Budapěšti. Do USA se z Maďarska v roce 1886 vydal do Ameriky. Usadil se po zbytek života v New Yorku. Patřil mezi přední organizátory anarchokomunistické skupiny „Bezvládí“ a podílel se na vydávání anarchistického exilového časopisu „Volné listy“ (1890 – 1917). Do „Volných listů“ přispíval svými články pod pseudonymi „V.R.“, „Vašek“, „Jeden kovodělník“. Psal také do radikálního tajně vydávaného anarchistického časopisu „Pomsta“. Od roku 1912 se podílel také na vzniku České anarchistické federace v Americe. Zemřel 27. října 1918 v New Yorku.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď