ANARCHISTICKÉ ZÁSADY (Vít Liška)

Jak mnoho již se napsalo o zásadě anarchistické, a přece pořád ty různé náhledy a neporozumění mezi dělnictvem. Zásady anarchismu jsou tak jednoduché, že každý poněkud probudilý člověk, je musí pochopit. Anarchie má pro své tvrzení důvody tak jasné, jako žádná jiná myšlenka.

Ona drží se skutečnosti a učitelkou její byla a je sama přirozenost lidská. Anarchismus jest tedy odpůrcem všeho nepřirozeného. Vycházeje z toho stanoviska, zkoumá anarchismus povahu lidskou. On bere člověka se všemi přirozenými vlastnostmi a hledí odstranit, co na něm je nepřirozené. Pozná-li člověk jakým skutečně je, a odečteme-li ony vlastnosti, které stávajícími poměry mu vnucené byly, tu nebude za těžko najít formu společenskou druhu takového, ve které by individualismus nebyl ve volném svém vývinu zadržován. Neboť nemá-li organizace lidské společnosti za účel blaho a svobodu svým členům obhájit a šťastnějšími je učinit, nežli by v stavu osamoceném byli, pak je úplně zbytečnou, bezúčelnou a škodlivou.

Tu právě narážíme na velmi otřepanou frázi: „Států a zákonů stávat musí k vůli pořádku.“ Odpověď na toto tvrzení mohla by vyplnit velkou knihu. My arci musíme se omezit na krátké pouze vysvětlení. Držíme se skutečnosti, že stát neutvořil lidi, nýbrž lidé utvořili stát. Kořisti a slávychtivost byly tvůrkyněmi státu. Státy utvořily se právě tak málo ve prospěch obyvatelů, jako nyní se spravují.

Jedno však je jisté; že stát je zbytečností, jakmile není sto požadavkům občanů vyhovět. Žádná zem neposkytuje nám živějšího důkazu, co vlastně stát a zákony jsou jako v Americe. Státní organizace této země je založená výhradně na kapitálu. Nikde jinde nejeví se oku našemu pravda tou měrou, že na světě stává pouze dvě třídy totiž: „okradených a zlodějů“ jako zde. Stát utvořen mocnými pro mocné. Takzvaná lidovláda je ten největší humbuk, jenž kdy stával.

Tážeme-li se dělníka, zda-li on má zapotřebí státu a zákonů, odpoví nám bez dlouhého rozmýšlení se, že nikoliv. Pro mne, tak řekne, by nemuselo stávat žádných zákonů, ale pro jiné. Kdo jsou to ti jiní? Zajisté, neméně pracovití lidé nežli on, a kteří barbarství právě tak nenávidí, jako on. Celá činnost státu pro blaho lidu, jak se lid domnívá, spočívá v tom, že vláda ustanovila jisté osoby, které by schytali nebo postříleli lidi takové, kteří, by majetek nebo život jednotlivců v úmyslu zhoubném ohrožovali.

Kvůli zlodějům a vrahům musí stávat zákonů, tak volá se nám anarchistům obyčejně vstříc. Zkoumejme, zda-li tvrzení toto je pravdivé. Je tomu již tisíce let, co trestní zákoník stává. Zvláště to byla vražda a krádež, jež se přísně, ba nelidsky trestaly. Avšak zločiny ty potrvaly až na dnešní den, aniž by jich „ubývalo“ , ba naopak, čím dále, tím více se množí.

Skutečnost tato nedá se popřít, a jen člověk špatný anebo lhostejný dovede pravdu tuto umlčet nesmyslnou, vytáčivou výmluvou. Jak jinak tedy soudit, než že zákony nejsou sto společnost mravnější učinit. Veškeré namáhání lidské společnosti zla tyto odstranit, zůstane na tak dlouho bezvýsledným pokud neodstraní se příčiny jejich. Co je příčinou vraždy provedené z osobních choutek? Surovost odpovídá anarchista. Avšak surovost nedá se žádným trestním zákonem odstranit, nýbrž pouze pěstováním ušlechtilých mravů. A ku šíření mravů není věru zapotřebí ozbrojeného policajta. Co je příčinou krádeže? Přebytek jedněch a nedostatek druhých.

Odstraňme nerovnost tuto a nebude zlodějů více. Prohlášení půdy za volnou ku použit tomu, kdo chce pracovat a jenom na tak dlouho, pokud na ní pracuje. Zrušme právo dědičné a pracující lid nebude nucen krmit lenochy. Zorganizujeme se na základě volné úmluvy a nebude pak nepřátelství mezi námi, aspoň ne druhu takového, kde není „mého ani tvého“ nemůže být zlodějů. Onen občan tedy, který je hlavně proto přívržencem dnešního pořádku, že se domnívá, že bez zákonů by nebylo možno obstát, ten dopouští se sebeklamu.

Právě tak jako dnes nikdo vodu nekrade, jelikož každému je přístupná, tak také nebude v příští společnosti nikdo krást jiné životní prostředky, a výroba jejich použitím zdokonalených strojů stala se právě tak snadnou a málo namáhání vyžadující, jako zavádění vody na různá místa.

Ten však, který nijak možnost takového stavu pochopit nemůže, tomu radíme, aby nechal blábolení při pivě o národní hrdosti, a volebním humbuku a nadávání anarchistům, při tom okrádání svého spolubližního a hleděl studovat snahy anarchisticko sociální, snad nás pak pochopí.

Vít Liška (1859 – ?) byl povoláním horník, jako velká řada českých anarchistických dělníků. Patřil mezi významné české anarchistické komunisty v emigraci v USA. Působil v hornickém státě Ohio, kde byl zapojen do zdejších spolků českých anarchokomunistů. Zastával funkcionáře v anarchokomunistickém zdejším spolku Č. D. V. S. „Čtenářská Beseda“ ve Wheeling Creek. Byl zároveň členem anarchokomunistické celonárodní organizace Mezinárodní dělnická jednota – MDJ (1883 – 1900). Psal články do anarchokomunistických časopisů „Dělnické listy“ (1893 – 1898), a později do „Volných listů“ (1890 – 1917). V roce 1912 také on stál u zrodu České anarchistické federace v Americe (1912 -1917?), a již zmiňovaný spolek se stal součástí ČAF. Spolupodílel se také na nejúspěšnějším dělnickém anarchistickém spotřebním a výrobním družstvu českých anarchokomunistů z řad hornictva ve Wheeling Creek, které fungovalo několik desetiletí.