Jednotlivec ani obec není izolovaná jednotka, z pohnutek společenských a z potřeby spolupráce se sdružuje do větších celků a jak jsme na začátku popisovali, lze tak činit rovnostářsky, bez hierarchie a centralizace.
Na základě federalismu se jednotlivé obce sdružují do federací obcí, federace obcí do regionálních federací, regionální federace do národních federací, národní federace do kontinentálních federací (evropská, asijská atd.) a všechny pak do velké a jednotné Mezinárodní konfederace.
Přirozeně, případný vznik společenských samospráv v jednotlivých regionech a oblastech nebude rovnoměrný, pro blaho a štěstí všeho lidstva však v toto doufáme.
S postupným ustanovením společenských samospráv se tyto sdruží na mezinárodním principu, aby mohly společně čelit případným útokům nepřátelských států, pomáhat si při vzájemné obraně a společnými silami působit na lidi a přátele, kde ještě žijí pod tíhou státu a soukromého kapitálu, nebo ještě hůře pod tyranií nějakého diktátorského režimu.
Zároveň si budou sdružené samosprávné společnosti vzájemně pomáhat v hospodářské rovině, výměnou nerostných surovin a průmyslových výrobků, zemědělských produktů, technologických a vědeckých poznatků. Protože úspěšný rozvoj jednoho samosprávného regionu přispěje k celkovému rozvoji celé mezinárodní konfederace.
Když se povede ustanovit samosprávné společnosti v každé zemi, nebo ve většině větších zemí, bude v rámci Mezinárodní konfederace možné splnit si již tak dlouho promyšlený plán všeobecného odzbrojení. Ukončení všech ozbrojených konfliktů a bratrovražedných válek. Stane-li se tak, pak budou moci být obrovské prostředky a energie hospodářství soustředěné místo militarismu na nevídaný rozvoj lidské civilizace a pokroku.
zdroj: knížka „Společenská samospráva: nástin správy společnosti bez šéfů a politiků“ (2023)
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.