ANARCHISTICKÁ ORGANIZACE (Matyáš Hodek)

Organizace je tím nejhlavnějším činitelem na poli řešení otázky sociální, revoluční, neboť ve sdružení spočívá síla, v síle pak veškerá moc, v moci lidu úplné vítězství, které má pro otázku sociálně revoluční a její vyznavače zaručí život bez pánů a otroků.

Naše stanovisko anarchistické nestaví se nepřátelsky naproti organizování se dělnictva, nýbrž ono podporuje a schvaluje každé organizování, neboť v každé okolnosti a v každém vystoupení je třeba opírat se o organizaci. Ovšem že tato musí být zdravou a na pevných základech zbudována. Postavit organizaci řádnou, není tak snadné, a je nám třeba počítat na poměry a na lid samotný, neboť má-li organizace být zbudována na základě anarchistickém, nesmí kráčet cestou centralizace, neboť potom by pozbývala hodnoty, která obsažena je v anarchismu.

Každý, kdo již se organizoval, anebo se organizuje, ví, jak veliké překážky jsou v cestě organizaci, neboť lid je zfanatizován a proto těžko je jej pro naši ideu nadchnout, pak touha po mamonu, která zakořenila se v lid a to dychtění stát se co nejdříve bohatým, tento mizerný dolar je vysokou hrází, jenž brání v organizaci a proto s těží najdeme malé procento lidu, kteří pohlíží na soukromý majetek jako na největší zlo. Jak pravím, těžko je stavět organizace, avšak kdyby se stavěly ještě větší překážky v cestu, nesmí nás odstrašit. V první řadě je to naší povinností každého, aby organizace zakládal a se o ně staral vždy a na každém místě a při každé příležitosti. Nejlepším činitelem v organizaci je tisk, avšak musí to být tisk zásadní. Ten učí lid myslet, poznávat pravdu a lež a pak budí přívržence naší ideje. Každý bedlivý pozorovatel ví, že zásadní tisk je jedním z nejobratnějších obhájců a organizátorů a jedním z nejpevnějších sloupů naší ideje, protože on bystří a osvěžuje rozum a budí odvahy k svatému boji za spravedlivost a svobodu.

My víme, že hnutí zde v Americe jde krokem hlemýždím oproti Evropě, protože tamnější lid si váží svého tisku jako sv. Evangelia. Podporuje, čte a šíří jej všude neúnavně, kdežto v Americe lid pracující, zvláště anglický živel žádného zásadního tisku nemá a o něj se nestará a čte tisk kapitalistický, kdež na místo poučení, ještě ve větší porobu ducha upadá. Ten, jenž nechce déle nést pouta otrocká a nemá chuť déle snášet hlad a bídu, ten zajisté cítí nutnost organizace, totiž, aby veškerý ujařmený proletář z celého světa se sdružil a jako celistvý voj se vymanil z drápu kapitálu.

Ovšem, že nám není možno dle překážek, jež jsem z předu označil, jedním dnem takové sdružení postavit avšak postup času musí jednoho dne takové sdružení světu přinést, nebo poměry a kapitalisté sami pracují k tomu cíli stálým zlepšováním strojů a následek toho je, že čím dále, tím větší je vyhazování dělnictva na dlažbu. Ten lid, který cítí tíhu svých životních potíží, ten počíná hromadně pomýšlet do budoucna a zvedá odhodlaně rukavici, co znamení k boji, kterou mu v oči drze vhodil nynější prohnilý systém společenský. Ano zvedá a připravuje se veškerý lid ujařmený odpovědět na bezpráví na něm páchané a sdružuje se dnes již v hustém procentu, tak že doufám, že to nebude dlouho trvat, kde vyděděný proletář bude stát v plném zbroji a s pevným přesvědčením na poli bojovném, kam jej vehnal stávající a vykořisťující systém.

Naší povinností je zakládat skupiny, které svou neúnavnou činností, aby rostly stále ve větší masy lidu, až by pak v mohutnou organizaci splynuly.

Organizace, má-li být zdravou, nesmí ji žádný jednotlivec, anebo snad výbor, nějaký velet, ona musí si být velitelem sama; každý člen organizace je samotným činitelem, jenž odpovídá sám za sebe, avšak jeho první povinností je, aby upřímně a poctivě pracoval pro zájem celku a staral se a hledal stejně smýšlející spojence a tyto uvědomoval s čistou zásadou, tak jak tato v pravé je podstatě.

Dostoupí-li uvědomění člověka tak daleko, že sezná tyto otázky lidové, pak doufám, že umlčí v sobě touhu po majetku a sobectví, nemístné a bezúčelné se hašteření a na jeho místo nastupuje nenávist proti nynějšímu zařízení a jeho úmysl a touha bude, v co nejkratší dobou se sbratřit a odstranit bestiálnost na nás páchanou. Žádná věda snad nepracovala s tolika obtížemi jako sociální a také žádná věda neměla tolik odpůrců a nepřátel jako anarchistická. Proč? To odpovím ihned.

Předně je to mylnost ve výkladu a za druhé ten, kdo nikdy nepocítil pouta otrocká, bídu a životní svízele, ten, kdo nezažil strach o své bytí, kdo nikdy odkopnut a pod zvíře snižován nebyl, ten nikdy nebude přítelem anarchistické ideje.

Zrovna tak, jako postavit vyhladovělého tygra ku hromadě dobrého masa, a být přesvědčen, že ho žrát nebude, tak zrovna nemůže být kapitalista, k této straně se hlásící, kde vidí, že brzy bude mu přestat hodovat na úkor jiných, za horlivého hlasatele naší ideje považován.

Každý uvědomělý člověk, který nabyl pevné přesvědčení a ví, že dnešní systém potřebuje nápravy a že musí být zcela přeměněn. Totiž, starý odstraněn a lepším, společnosti lidské prospívajícím, nahrazen. Zároveň je jeho povinností, aby organizoval a stal se, co nejlepším organizátorem, aby co nejdříve stála velká řada lidu organizovaného, která lehce pak rozrazí pouta, jež po tak dlouhou dobu ji svírala.

Pročež vzhůru k organizaci, vzhůru ku svobodě a volnosti! Když budeme dobře zorganizováni a stát, co jeden muž, pak lehce překonáme smečku kapitalistů a vlád, kteří v tomto prohnilém systému si hoví a všemožné páky nasazují, aby jej udržely.

Předneseno v literárním a řečnickém kroužku „Pokrok” v Chicagu.

zdroj: “Dělnické listy” (1896), časopis českých anarchistických komunistů v USA.

Matyáš Hodek (1856 – 1924) patřil mezi významné české anarchistické komunisty v emigraci v USA. Působil v Chicagu, kde byl zapojen do zdejších spolků českých anarchokomunistů. Byl zároveň členem anarchokomunistické celonárodní organizace Mezinárodní dělnická jednota – MDJ (1883 – 1900). Později se stěhuje do New Yorku, respektive nedalekého Newarku. Zde byl členem místního Česko dělnického vzdělávacího spolku, jenž byl součástí MDJ. Přispíval články do anarchokomunistického časopisu “Dělnické listy” (1893 -1898). Přeložil v roce 1896 do českého jazyka publikaci Petra Kropotkina „Mravouka anarchie“, která pak vyšla na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostatná publikace. Ve stejném roce přeložil třeba i statě Lva Tolstoje a další texty.