VÁNOCE (Romuald Hrdlička)

Přinášíme zajímavý článek z pera anarchistického komunisty Romualda Hrdličky, který jako chudý dělník, velice dobře poznal bídu kapitalismu a pokrytectví bohatých a vládnoucích, a zamýšlí se nad oslavou křesťanských Vánoc. Jak nadčasová jeho slova jsou, nechť čtenáři a čtenářky posoudí sami.

V pramizerném, studeném čase, kdy chumelenice a vichřice o závod svoje umění provádí, slaví celý křesťanský svět narození svého spasitele. Za hlaholu zvonů a chvalozpěvů, vítají svého domnělého vysvoboditele, aniž by věděli jaké v pravdě bylo jeho učení, jak působilo a dosud působí a jaké změny již prodělalo. Nechci se pouštět do výkladu křesťanského učení, ale podotknout sluší, že křesťanské učení nejen takové není jaké v začátcích bylo, ale ono nevyhovuje nynějším poměrům. Je sice pravda, že Kristus učil slepé poslušnosti k pánům a představeným, ale on též učil lásce a shodě mezi dělníky a pány a též: ,,Dávejte každému což jeho jest.“ Vám (aneb nám) chudičkým se narodil, hlásají kněží s kazatelen zrovna tak, jako by byl konec vší bídě na vánoce a zajištěný blahobyt pro věčné časy – ale bídná chátra
kněžská si v duchu myslí: „The hell with the poor” neb se jim na vánoce místo spasitele, rodí a množí pytle zlata, které u nich má větší cenu než tisíc spasitelů.

Vánoce! Jak čarovně působí toto slovo na dítky, jak chudých tak i bohatých rodičů! Však pohlédněme jak slaví se vánoce u bohatých a jak u chudých lidí. V palácích a v moderních domech stojí stromky vánoční, tonoucí v tisícerých světlech, obklopeny dítkami i rodiči, vše jásá a se raduje, obzvláště dítky radostně švitoří o darech, které jim Ježíšek uštědřil; nevinné tyto bytosti ani neví, že dárky jejich skropeny jsou slzami, vyrobeny mozoly a sprovázeny kletbami chudých výrobců; ony neví, že je velké množství těch, které jejich bohatý otec zaměstnává, z mozolů jejich žije množství peněz a zlata hromadí, velmi nešťastných, jichž dítky a oni sami o štědrém večeru nemají ani suchého chleba, ano mnoho jich nemají ani kam by hlavy sklonili. I chudé dítky se těší na příchod „Ježíška,” neboť doufají, že jim též nějaké dary přinese, poněvadž byly celý rok rodičů poslušné, a jim též svou práci bídné poměry zlepšit se snažily.

Přirovnejme veškeré svízele a utrpení chudých dítek, které prodávají sirky, noviny a čistí obuv, v letním parnu a krutém mrazu zimním, k pohodlí a přepychu boháčů, na které se rodiče i chudé dítky dřít musí. Přirovnejme štědrý večer jedněch, k štědrému večeru druhých. Na jedné straně trouba bramborů, nebo kousek suchého chleba, na druhé straně skvostné tabule, prohýbající se pod tíži těch nejrůznějších a nejvzácnějších jídel i pamlsků, které pět dílů světa poskytuje, teplo, blaho a štěstí. Jen jedno jim kalí radost, a to je hlas svědomí, ač jestli vůbec jaké svědomí mají, které hřímá: „Ty zloději, ty vrahu, ty lotře, ty bídáku.”! —

Chudý člověk, jehož svědomí je čisté a jen lítost v srdci, dává průchod slzám v očích asi s těmito myšlenkami: „Jsem chudý nevlastním ničeho, poněvadž moji sílu, a mne celého vlastní kapitál, a
jsem poctivec, a jiní kradou ovoce mé práce a na můj vrub se obohacují.”

Sláva bohu na výsostech — a pokoj lidem dobré vůle! Tak zpívají všichni zastánci dnešního pořádku — snad se též čítají lidi „dobré vůle.” Nejsou to ti, kteří otvírají měšce, aby nepatrnou almužnu chudým poskytli, kteří jim je naplnili, ale jsou to ti, kteří chtějí shodu mezi lid zavést, bohatství a chudobu odstranit, vykořisťování zamezit. To jsou ti praví, kteří nechtějí parazity živit, ale poctivou a záslužnou práci odměňovat; jsou to anarchisté, kteří hlásají rovnost, volnost, bratrství.

I nám se narodil spasitel v podobě anarchie, která je dosud neuznána od mnoha lidí; ještě sice neprošla přes všechny překážky, které se ji v cestu kladou, ještě nepronikla srdce všech, ještě nezvítězila, ač k tomu není daleko. Směle s pravdou v popředí razí si anarchie cestu k srdcím vždy širších mas lidstva a nabývá půdy den ke dni.

Anarchie musí vyhnat farizee a politiky z moderního chrámu, nynějšího zřízení, kde se kupčí s právy lidu, a ona musí vyhubit veškerou tu chátru, která je pokroku v cestě. Pak budeme slavit opravdové vánoce, zrození se svobody, která nám zajisti šťastné živobytí.

Zdroj: noviny českých anarchistických komunistů „Dělnické listy“ (1895)

Romuald Hrdlička byl český anarchokomunista žijící v emigraci v Americe. Usadil se v New Yorku. Byl členem anarchokomunistické organizace Mezinárodní dělnické jednoty, která byla federací skupin napříč USA. V New Yorku se organizoval v anarchistických skupinách MDJ a byl členem Česko dělnického vzdělávacího spolku a poté Mezinárodní dělnické Omladině v New Yorku. Působil v redakcí anarchokomunistického časopisu „Dělnické listy“ a jako delegát se účastnil konferencí MDJ. Nakonec se rozhodl opustit USA a vydal se na cesty do jižní Ameriky. New York pustil 27. září 1897 a usídlil se ve Venezuele. Odtud zasílal do „Dělnických listů“ zprávy o dělnickém hnutí v jižní Americe, ale i svá cestopisná vyprávění. Začal zde farmařit, podrobnější informace o jeho životě chybí.