VELKÁ STÁVKA, ANEB KDYŽ TO PRASKNE

„Jednotný lid není možné porazit! (El Pueblo Unido Jamás Será Vencido!)“

zlidovělý refrén písně z Chile (1975)

Pojďme se podívat na to, jak taková velká stávka bude probíhat. Co je potřeba učinit v první dny společenského převratu a jakých chyb se vyvarovat?!

Cesta ke společenské samosprávě nemusí být tak vzdálená, jak si myslíme. Popravdě kdybychom se dnes rozhodli, že už nechceme žít ve světě, ve kterém nad našimi osudy rozhodují různí politici a vládcové, že už nechceme pracovat pro šéfy a vlastníky, ale jen sami pro sebe a tím pro celou společnost, neexistovala by žádná síla, která by dokázala naše rozhodnutí zastavit.

Jistě, vláda drží ve svých rukou represivní aparát, může na své vlastní lidi poslat policejní a vojenské oddíly. Šéfové mohou vyhrožovat vyhozením z práce a najímáním si soukromých bezpečnostních agentur a stávkokazů. Avšak obyčejní lidé jsou ve veliké početní převaze, stručně řečeno, nás je 99 % a privilegovaných pouze něco kolem 1 %. Když jednou povstaneme jednotní, nedokáží zastavit naši lavinu ničím, ani hrubým násilím.

Privilegovaní tohoto světa, politici, kterým zachutnala moc a získali část bohatství a především vlastníci a zaměstnavatelé, kteří z naší práce disponují obrovským majetkem, se samozřejmě nebudou chtít ničeho z toho zbavit. Neodevzdají svoje výsadní postavení dobrovolně! Budeme si muset vše, co nám po zásluze patří, vzít silou.

Zhroucení státu a kapitalistických vztahů musí předcházet hluboká společenská přeměna – sociální revoluce, tedy revoluce, která nevymění jedny vládce a vlastníky za druhé, ale taková která změní společenskou organizaci od základu a jejími nositeli se stanou lidé samotní.

Není možné si naplánovat dobu společenského převratu; její příchod přímo souvisí s nespokojeností mezi lidmi a dobou, kdy přeteče pohár jejich trpělivosti. To vše může urychlit právě vědomí o možnosti společenské samosprávy jako alternativy ke stávajícím nepořádkům a nespravedlnostem. Může propuknout z čista jasna, kdy ji nikdo vůbec nečeká, stačí malá jiskra, která rozžehne požár. Propuknou-li tedy pouliční demonstrace nespokojenosti, je potřeba jim dát jasnou dynamiku a cíl.

Lidové protesty se musí rozšířit z ulic na pracoviště a vyústit ve všeobecnou generální stávku, tzv. velkou stávku. Na jejím úspěšném vedení a koordinaci se musí podílet většina pracovníků a pracovnic prostřednictvím revolučně syndikalistické odborové organizace.

Velká stávka musí vyústit v okamžité přebírání podniků pod správu zaměstnanců a znemožnění vstupu vlastníkům. Tento krok by měli iniciovat členové a členky odborové organizace na každém pracovišti. Podnikové odbory a jejich členové okamžitě svolají shromáždění všech zaměstnanců, na kterém ohlásí společné převzetí podniku a vyhlásí výrobní samosprávu. Jakmile bude potřeba (podle situace a naléhavosti), začít vyrábět pod svojí kontrolou. Vyslat delegáty do okolních podniků.

Odborová organizace má svolat veřejná shromáždění ve všech obcích. Zde členové a členky odborů na všelidovém shromáždění navrhnou vyhlášení společenské samosprávy a převzetí správy obce pod přímou kontrolu jeho obyvatel.

Poté ve městech a obcích lidé během shromáždění uzavřou radnice, pošlou radní domů a zbaví je všech funkcí a pravomocí, zabaví veškeré písemnosti a obstaví účty obce. Na radnici vyhlásí obecní samosprávu a svolají první obecné shromáždění všech obyvatel. A od té doby se budou obyvatelé scházet na obecních shromážděních a tím okamžikem přebírají definitivně kontrolu nad svojí obcí. Obyvatelé mohou radnici otevřít veřejnosti – může se stát koordinačním centrem, střediskem pro odborové svazy a pracovní rady zvolené na shromáždění. Zároveň může sloužit jako informační centrum, kde se budou lidé shromažďovat, aby získali aktuální informace a zprávy o dění v obci.

Zároveň odbory provedou odzbrojení místní posádky armády, policie a strážníků. Zabavená výzbroj bude zajištěna pověřenými členy a členkami odborů, aby byla pro případ potřeby přidělena dobrovolným milicím a hlídkám. Jak s ní bude naloženo s konečnou platností, rozhodne obecní shromáždění.

Důležitou úlohou v prvních dnech společenské změny bude, aby členové a členky odborů převzali a zajistili obchody a sklady, aby měli lidé kontrolu nad distribucí. A potraviny mohly být následně spravedlivě přerozdělovány všem obyvatelům. Vyslat delegáty do okolních obcí a propojovat je do federací a koordinovat svůj postup.

Stejně tak musí v krajských městech obsadit a rozpustit krajské úřady, v hlavním městě obsadit vládní budovy, ministerstva a parlament, všechny politiky propustit a převzít dokumentaci, účty. Obsadit banky, zajistit zlaté rezervy a obstavit účty vlastníků podniků, politiků, aby kapitál neodtekl a neztratil se v zahraničí. Protože v prvních chvílích, dokud země není soběstačná a nemá všechna odvětví průmyslu, bude potřebovat mít čím zaplatit dovoz potřebných produktů…

Tak vzniká nový svět, nová budoucnost…

zdroj: knížka „Společenská samospráva: nástin správy společnosti bez šéfů a politiků“ (2023)