V době sametové revoluce se chtěla ke kapitalismu vrátit jen tři procenta lidí, připomíná historik Jakub Rákosník. Anarchisté a anarchistky samozřejmě prosazují lepší či autentičtější socialismus – anarchistický (libertinský socialismus). Doporučejeme k přečtení náš starší článek od Artura Pye „Úvod do anarchistického socialismu“. (https://anarchiste.org/uvod-do-anarchistickeho-socialismu/)

Co v roce 1989 českoslovenští pracující a studenti vlastně chtěli? Podle tehdejších průzkumů veřejného mínění to rozhodně nebyl volnotržní kapitalismus. Dokazuje to americký historik James Krapfl, který prostudoval ohromné množství archivních pramenů z té doby. Ze svého výzkumu píše, že k hlavním požadavkům patřily demokracie, nenásilí, lidskost a také lepší či autentičtější socialismus.

Lidé v roce 1989 chtěli demokracii, která se měla řídit heslem „už nikdy o nás bez nás“. Měla zaručit přímou účast občanů na rozhodování pomocí referend a odvolatelnost politiků, kteří zklamou důvěru lidí. Kromě toho se objevil požadavek na obrodu socialismu, v němž měla být samozřejmostí spravedlivá mzda za práci a zrušení privilegií pro majetnou „šlechtu“ – tehdy to znamenalo vysoké komunistické funkcionáře. Ve výzvách z regionů stálo, že lidé nechtějí chudobu, jaká v Československu existovala za Masarykovy první republiky, a že otázka nezní, zda socialismus odmítnout, ale jak ho znovu a lépe vybudovat.

Jenže jak ukazuje Krapfl, brzy propukl spor, který naši zemi navždy poznamenal. Revoluci totiž začala udávat směr nová mocenská elita v hlavním městě. A její požadavky se rozcházely s ideály lidí v českých a slovenských regionech.

Nová pražská elita nejdříve odmítla podpořit Alexandra Dubčeka, hlavní tvář pražského jara 1968, jako kandidáta na prezidenta. Dubček měl zpočátku největší podporu veřejnosti. Když ale vedení Občanského fóra (OF), v prosinci 1989 jednalo o novém prezidentovi, obhájci Václava Havla tvrdili, že obyčejní lidé vlastně nevědí, co chtějí, a jeden z Havlových zastánců dokonce prohlásil: „My jim to [Havlovo] jméno dáme do hlavy, a oni půjdou za tím jménem, které jim řekneme my.“ Přímá celonárodní volba prezidenta byla poté odmítnuta a parlamentem zvolen Havel.

Z disidentů a vůdců OF se stala nová mocenská elita, která vystřídala „stranickou elitu KSČ a navzdory převládajícímu přesvědčení drtivé většiny začala prosazovat restauraci kapitalismu ve svůj vlastní prospěch, prospěch svých přátel a části „bývalé stranické elity“. Revoluce byla zrazena a stějně, tak většina z nás! Nemá smysl lamentovat nad tím, co už nezměníme, ale přemýšlejme, co změnit můžeme. Přemýšlejme, že své životy převezmeme do svých rukou, že znovu můžeme vybudovat socialistickou společnost, ale tentokrát bez marxistických omylů, stran a vůdců – prostřednictvím hnutí zdola za anarchistický socialismus! A co je první krok? Studovat a organizovat se společně. Co třeba v řadách ČAS?