25 LET OD BOMBARDOVÁNÍ SRBSKA VOJSKY NATO

Právě dnes před 25 zahájila vojska NATO, včetně České republiky, speciální“ Operaci Spojenecká síla (Operation Allied Force) bombardování Srbska. Letecké nálety trvaly od 24. března do 10. června 1999. Vojenskou intervenci provedly státy NATO bez mandátů Rady bezpečnosti OSN! Při bombardování zahynulo na 2500 civilistů a 5000 bylo zraněno. NATO použilo na bombardování na 3000 letadel. NATO opět ukázalo, že se jedná o agresivní vojenský pakt, který prosazuje zájmy západního kapitálu. Bombardování srbských nemocnic, škol, elektráren, továren, mostů nevadí, když ho provádí NATO?! Jaké pokrytectví západních i českých novinářů a politiků! Organizujme silné mezinárodní antimilitaristické a protiválečné hnutí na třídním základě, abychom byli připraveni a schopni spojenými silami jako proletáři, zastavit další válečné konflikty vyvolané politickými elitami! (Československé anarchistické sdružení – Praha, 24.3.2024)

Během desetitýdenního konfliktu odstartovala letadla NATO celkem ke 37 000 bojových misí, při čtvrtině z nich prováděla bombardování. Pro německou Luftwaffe to bylo největší bojové nasazení od druhé světové války. Většina letounů ovšem patřila USA.

Spojenecké letectvo nicméně trápil zpočátku nedostatek strojů a špatné počasí. Proto nebylo možné kampaň spustit s takovou razancí, aby bylo možné účinně odstrašit jugoslávské vojenské velení. I po zahájení bombardování probíhaly vojenské operace jugoslávské armády na území Kosova, a to ještě v intenzivnější síle. Právě vzhledem k tomu, že byl výsledek kampaně spíše omezený, se od května rozhodlo vedení NATO rozšířit seznam cílů i na civilní objekty a instalace. Vojenské operace NATO se také intenzivněji zaměřily na jugoslávská pozemní vojska a strategické bombardování. To mělo za následek sice vyšší ztráty civilního obyvatelstva a rozsáhlou kritiku operací NATO, nicméně se úspěšně podařilo zpomalit operace jugoslávské armády na území Kosova.

V rámci této druhé vlny operace byla několikrát bombardována Černá Hora, přestože její prezident patřil k k opozici srbské vlády. Cíle „dvojího použití“, používané jak armádou, tak civilisty, byly v průběhu kampaně napadány. To zahrnovalo ničení mostů přes Dunaj, továren, elektráren, telekomunikačních zařízení, útok na ústředí politické strany a televizi. Během bombardování bylo poškozeno také 9 nemocnic a 300 škol. Dne 23 – 24. 5.1999 byl bombardován i systém rozvodu vody ve  Sremské Mitrovici. Při bombardování elektráren byly použity grafitové bomby. Shazovány byly také kazetové bomby. Dne 12. dubna byl dvěma raketami zasažen vlak na trati mezi Bělehradem a Skopjí, v němž zahynulo 55 lidí. Dne 14. dubna letouny NATO zasáhly konvoj albánských uprchlíků, přičemž zabily 75 lidí. Dne 7.5.1999 došlo k zasažení čínské ambasády v Bělehradě, při kterém zahynuli tři čínští novináři. Podle prohlášení NATO šlo o chybu navigátora. Ještě téhož dne byla svržena kazetová bomba na tržnici ve městě Niš na jihu Srbska a zasažena byla i blízká nemocnice. Výbuch bomby měl na svědomí 15 mrtvých.

Konflikt na Balkáně byl složitější z toho důvodu, že nebylo možno jednoznačně říci, kdo je agresor. Proti sobě stáli separatistická Kosovská osvobozenecká armáda (UČK) a srbská vláda, přičemž obě strany se navzájem obviňovaly (většinou oprávněně) z páchání zločinů. V roce 1997 pohár trpělivosti přetekl a v rebelujícím Kosovu vypukla mezi UČK a srbskými pořádkovými silami občanská válka. Srbský prezident Slobodan Milošević zareagoval vojenskou ofenzívou s cílem odstranit z Kosova veškeré albánské obyvatelstvo, tedy etnicky Kosovo „vyčistit“. 13. října 1998 dostal Milošević ultimátum od RB OSN, v němž měl do čtyř dnů stáhnout svá vojska z Kosova. Uposlechl výzev a válka se na krátkou dobu uklidnila, ale křehké příměří vzalo za své a už za pár měsíců došlo k dalším bojům. Útoky na civilní obyvatelstvo si vyžádaly 2500 mrtvých a 5000 raněných. Jestliže počet albánských uprchlíků z Kosova činil za ofenzívy Miloševiće 150 000, během osmasedmdesátidenního bombardování NATO se počet uprchlíků zvýšil na děsivých 863 000. I přesto však (podobně jako v případě Iráku či Somálska) brutální útoky NATO neměly většího efektu, neboť srbská armáda stále odolávala. Situace se uklidnila až 10. června, po složitých „diplomatických“ vyjednáváních, do nichž se po dlouhém váhání vložilo i Rusko.

Publikujeme prohlášení Balkánské anti-autoritářské skupiny Global Balkans Network, kterou sepsala k 10. výročí bombardování Jugoslávie Severoatlantickou aliancí NATO:

24. dubna 1999 spustilo NATO vzdušnou bombardovací kampaň proti tehdejší Svazové republice Jugoslávii. Po 78 dní pršely z nebe bomby na vojenské cíle a civilní infrastrukturu pod rouškou “humanitární intervence“. Operace spojeneckých sil vyhnaly z domovů milion lidí a přímo usmrtily přes 2 000 civilistů různých národností. Počet obětí je mnohem vyšší, pokud započítáme nepřímo zaviněná úmrtí, která měla intervence za následek, stejně jako zabité v následně eskalujícím konfliktu mezi Jugoslávskou armádou a UCK. O deset let později vzniká nový klient pro západní mocnosti, které tehdy iniciovaly bombardování a v podobě všudypřítomného policejního aparátu a neokolonie, dochází k vyhlášení “nezávislosti“ Kosova. Mezitím Srbsko a Černá hora stagnují v přechodné fázi na “neoliberální demokracii“ a čelí bezhlavé privatizaci, vzrůstající chudobě, vyvlastňování, pokračujícímu opomíjení otřesných podmínek pracujících, studentů, romských komunit, uprchlíků a násilně vysídlených lidí a dalším nedostatkům ekonomické restrukturalizace.

Global Balkans je malá síť anti-autoritářských a anti-kapitalistických aktivistů a aktivistek, pocházejících ze zemí bývalé Jugoslávie. Mnozí z nás jsme byli svědky a na vlastní kůži jsme zažili devastaci, kterou způsobila intervence NATO v roce 1999. Komunikujeme s lidmi z různých oblastí napříč celým územím bývalé Jugoslávie. S lidmi, jejichž životy jsou hluboce a permanentně zpřevráceny naruby sociálním otřesem, způsobeným takzvaným “humanitárním bombardováním“, válkami devadesátých let a přechodem na neo-liberální agendu.

Tady jsou některé naše poznatky…

• došlo k masivnímu propouštění z továren, které byly rozbombardovány a později za minimum rozprodány nebo pochybně zprivatizovány do náručí místních magnátů a zahraničních investorů
• uprchlíci a násilně vysídlení lidé uvízli v podmínkách, odkud není návratu a trpí nedostatkem finančních prostředků a politické vůle pro sociální integraci
• životy celých rodin a jejich blízkých, kteří zmizeli a nebyli nikdy nalezeni, nebyly přičteny na konto násilného chaosu v průběhu a po roce 1999
• příslušníci etnických menšin, lapeni v kosovských enklávách, usínají každou noc s pocitem šíleného strachu z útoků a nepustili svá ghetta ani do 10 kilometrů vzdáleného města po celých 10 let
• násilně vysídlení lidé žijí v plechových přepravních kontejnerech, provizorních přístřešcích a rozpadajících se hromadných útulcích, které jim byly před deseti lety poskytnuty mezinárodní pomocí (vyčerpané v roce 2004) jako dočasné řešení a strádají při teplotách pohybujících se během roku od -15 do + 40 °C
• chudinské oblasti zápolí s podivnými nemocemi, enormním výskytem rakoviny a nedostává se jim řádné lékařské rady ani pomoci. Systém tyto případy tají a nechce nic slyšet o ochuzeném uranu a zdravotních abnormáliích, přetrvávajících po bombardování, které by jistě nepotěšili členské země NATO
• více než 100 000 vysídlených lidí, žijících v současnosti v zemích EU, žije pod hrozbou deportace zpět do Srbska, z nichž mnozí již mají rodiny a jejich děti neznají jazyk země, do které budou deportovány
• masovým propouštěním byly nejvíce postiženy ženy, Romové a příslušníci dalších etnických menšin, kteří pracovali ve státem vlastněných podnicích (jako většina pracujících), které byli zprivatizovány jako první. Současně čelí válečným depresím a deprivaci z toho, že se stali sociálními obětními beránky
• naše rodiny, přátele a blízké válečná léta viditelně i skrytě poznamenala a zanechala nám hluboké jizvy v srdcích

Byli jsme inspirováni bojem a houževnatostí těchto lidí vůči nelehkým životním podmínkám. Oni jsou ignorováni, zapomenuti a vymazáni z militaristické kampaně NATO, post-Jugoslávské přeměny a intervence neoliberální agendy. Informujeme o jejich situaci, soucítíme s nimi a uvítáme každého, kdo by se k nám chtěl v této činnosti připojit.

Pamatujeme si ty obyčejné lidi, různých národností, kteří nesmyslně ztratili životy ve válkách 90ých let, při bombardování NATO a během neoliberální přeměny. Odmítáme pohled západních i místních masmédií, která prezentovala konflikty jako nacionalistické, stejně jako odsuzujeme ty, kteří uznávají a oplakávají oběti pouze na své, preferované straně a odmítají vidět zničené životy na straně “nepřátelské“. Opovrhujeme cynickým pro-imperialistickým pohledem, který legitimizuje vojenskou intervenci NATO v duchu dobré vůle a “humanitární“ nezbytnosti a hlasy volající po potřebě benevolentního neo-imperiálního dohledu. Za 79 000 tun bomb, 10 000 mířených střel a 35 000 tříštivých bomb byly utraceny miliardy dolarů. Škody na místní ekonomice, ekologické devastaci, rozbombardovaných nemocnicích, školách, továrnách, mostech a rafinériích činí 30 miliard dolarů. Zůstáváme solidární se všemi oběťmi mnoha stupňů násilí, na které by mělo být pohlíženo komplexně a nemělo by být tak snadno redukovatelné na propagandu regionálních či etnických zájmů. Násilí, které masmédia nejsou schopna ani ochotna vidět. Žádáme naše sympatizanty, sympatizantky a spojence, aby se zaměřili na informovanější a komplexnější pohled na odkaz válečných let než ten, který z velké části přijala západní levice ze scénáře masmédií, dělající z konfliktů černobílé závěry typu oběti/ničemové.

Po deseti letech pracujeme na podpoře a aktivně vyjadřujeme naši solidaritu obyčejným lidem bývalé Jugoslávské oblasti – pomalu, respektive znovu vznikajícím sociálním hnutím, bojujícím o přežití, setrvání a osvobození – a našim spoluaktivistům, kteří neúnavně bojují, aby toto křehké, sužované, ale odhodlané hnutí sílilo, aby bylo efektivnější a více vidět. Tito lidé jsou inspirující. Podporujeme také západní levicová hnutí, se kterými bychom rádi našli řešení, jak využít příležitostného momentálního zájmu (desetileté výročí bombardování) založeného na částečném porozumění, aby opět nepřešel v dlouhé období lhostejnosti vůči životním podmínkám, omezením a dalším obtížím, kterým čelí obyčejní lidé a sociální hnutí napříč balkánskými regiony.

Deset let po bombardování Svazové republiky Jugoslávie jednotkami NATO jsou tyto události na globální úrovni zastíněny zintenzivněnou pozorností, zaměřenou na neo-kolonialistické vojenské plány v Iráku a Afghánistánu. Vidíme každé toto vojenské “dobrodružství“ a plošnou destrukci, jako součást jednolitého celku, součást alarmujícího a nebezpečného vývoje, který nebude vyřešen demokratickou změnou prezidenta ani jemnější formou imperialismu. Zdůrazňujeme a podtrhujeme, do jaké míry mělo bombardování NATO v r. 1999 vliv na další podobu světového militarismu, mocenských bojů a neo-kolonialistických intervencí, a proto žádáme aktivisty a aktivistky protiválečných hnutí, aby si pamatovali tyto, často opomíjené vazby, hovořili o nich a informovali. Intervence NATO v roce 1999 se zapsala do první linie destruktivních politických opatření přijatých v rámci “mezinárodního společenství“, která začínají ekonomickou šokovou terapií postižených oblastí.

Ještě se uvidí, jak moc si svět a masmédia pamatují intervenci NATO a jakým způsobem na ni upozorní. Očekáváme, že ve většině případů na ni bude pohlíženo standardním nacionalistickým, pro-neoliberálním a pro-NATO úhlem pohledu, který odmítáme. Nezapomeneme a nedopustíme, aby byly tyto události ignorovány, opomíjeny a zapomenuty a pevně budeme stát za všemi těmi, kteří dodnes přežívají v bídě, způsobené během 78 dnů před deseti lety a za těmi, kteří každý den usilují o jiný, svobodnější svět. Na Balkáně je změna možná, stejně jako po celém světě!