V pondělí 27. listopadu 2023 proběhla v ČR jedna z největších stávek za posledních 30 let. Podle vyjádření odborových předáků se do stávky zapojil jeden milion zaměstnanců. Odbory protestovaly proti podobě vládního konsolidačního balíčku i důchodové reformě, nenavyšování platů ve veřejném sektoru, drahým energiím, vysoké inflaci či nedostatku peněz na školství. Vládní politici si však podle jejich vlastního vyjádření ze stávky nic nedělali a dále jedou své arogantní jednání a asociální politiku. Proč taková podoba stávky nemůže být úspěšná? A jakou by měla mít podobu a formu, aby byla efektivní?
Odbory v Česku uspořádaly stávku proti vládním krokům. V některých firmách se práce zastavila, jinde se lidé připojili symbolicky. Na dvě hodiny zastavila výrobu například Škoda Auto. V různé míře vyjadřovali nesouhlas s rozhodnutími současného kabinetu také na úřadech nebo v nemocnicích a především jako jediní skutečně stávkovali jen učitelé.
Někde se práce zastavila na hodinu, někde na dvě hodiny či na celý den. Podle odborů se do stávky zapojilo 74 procent škol a nebyla to stávka symbolická, výstražná, netrvala jen hodinu, ale byla opravdová a trvala celý pracovní den.
Na dvě hodiny se například přerušila práce ve všech závodech automobilky Škoda Auto, a to od 13 do 15 hodin. Díky dvěma hodinám dostal podle předsedy odborů automobilky Jaroslava Povšíka možnost zapojit se do protestu co největší počet zaměstnanců, o hodinu zkrátili zaměstnanci ranní a odpolední směny. Protestní shromáždění odborů Škoda Auto v Mladé Boleslavi skončilo po druhé hodině odpoledne.
Výrobu přerušily také závody v Kvasinách na Rychnovsku a ve Vrchlabí. Dalším příkladem byli třeba zaměstnanci ostravské hutní společnosti Vítkovice Steel, kteří na hodinu zastavili práci a připojili se ke stávce. Zastavili například výrobu, nenakládali kamiony čekající na výrobky. Protestují tak proti drahým energiím, konsolidačnímu balíčku a důchodové reformě, která nepočítá s tím, že by lidé z náročných profesí, jako je hutní výroba, odcházeli dříve do důchodu, řekl místopředseda základní odborářské organizace Rostislav Blažek. Podle Blažka nebylo možné, aby firma zastavila výrobu na celou dobu stávky. „Potřebujeme vyrábět a mít peníze pro zaměstnance,“ řekl.
Omezený provoz některých montážních linek byl například také v závodě jihlavské firmy Bosch Powertrain. Tamní odboráři vyrazili na demonstraci do Prahy, řekl předseda jedné z podnikových odborových organizací KOVO Roman Bence. Mítinky na podporu protestu byly v Motorpalu a Žďasu, v Havlíčkově Brodě nevyjelo kvůli výstražné stávce po poledni několik spojů městské autobusové dopravy.
V mnoha podnicích stávkovala jen část odborářů, kteří pak zamířili do Prahy také na protestní pochod od Rudolfina na Malostranské náměstí a demonstraci. Naopak dopravní výluky prostřednictvím stávky dopravu nehrozily, většina dopravců uvedla, že řidiči stávkovali pouze symbolicky.
„Vědí politici, jak se žije obyčejným lidem?“ ptá se odborářský řečník na přeplněném Malostranském náměstí. „Neee!“ odpovídá dav. Za chvíli řečník není vůbec slyšet. Trubky, řehtačky a skandování už poněkolikáté přehlušují úplně všechno. „Demisi, demisi!!!“ sjednocuje se nakonec dav na jediném požadavku, teprve za chvíli mohl řečník pokračovat. Na náměstí v Praze se sice promlouvalo plamennými projevy před několikatisícovou demonstrací, ta však nakonec prošla průvodem bez žádných incidentů. Vědí však odboroví předáci a hlavně šéf ČMKOS Josef Středula, jak se žije řadovým členům odborů, kterých jménem vystupuje?!
Stávku vyhlásilo deset odborových svazů. Vedle školských odborů a svazu KOVO jsou to odbory úřednické, dřevařské, zdravotnické, dopravní, kultury, knihoven, potravinářů a vysokoškolský svaz.
Další svazy je podporují. Na protestech spolupracuje Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) s Asociací samostatných odborů (ASO). ČMKOS jako největší centrála v zemi zastřešuje 31 svazů asi s 270 tisíci členů. ASO má dvanáct organizací asi se 110 tisíci odboráři. Ke členům patří vlivné železničářské a lékařské odbory.
Proč byla stávka vládním politikům a zaměstnavatelům k smíchu? A proč nemohla nijak donutit vládní politiky zasednout k vyjednávacímu stolu a přinutit je splnit volání odborářů? Stávka musí prostě bolet!!! Pokud stávka neohrozí chod státu a zisky kapitalistů, není efektivní a nemůže být vítězná! Celá akce tak nakonec dopadla tragikomicky a spíše v neprospěch pracujících. Stávka již dopředu nemohla ničeho dosáhnout, ti z mála, kteří stávkovali, tak zbytečně přišly o část mzdy, jen proto, aby se odboroví předáci zviditelnili, především Josef Středula.
Jestli má mít celonárodní stávka proti krokům vlády smysl a potenciál vládu donutit ustoupit, musí splňovat několik faktorů. Za prvé musí být stávkou bojovnou, musí obsáhnout všechny profese a odbory, musí být úplná a jednotná. Musí k ní přistoupit všichni zaměstnanci (nejen odborově organizovaní) se stejnou intenzitou. není možné, aby jedni stávkovali a druzí si alibisticky připnuli odznáček a pracovali – dělali stávkokaze. nesmí se opakovat to, že v řadě podniků se zaměstnanci do protestů zapojili spíše symbolicky, ať například odznakem na klopě, nebo páskou na rukávu, případně nějakým menším shromážděním v areálu firmy. Přesto se provozu některých firem protesty nakonec dotknuly, a to díky stávce škol. Tam, kde zůstaly zavřené, museli zejména rodiče menších dětí zůstat doma a nepracovat. A tak díky rozhodnému vystupování učitelů byla stávka schopna obsáhnout větší část pracujících.
Odboroví předáci, ale především řadoví odboráři by si měli uvědomit, že sociální smír není v jejich zájmu. Za zhoršující se životní podmínky většiny pracujících a jejich rodin nenese vinu jen pravicová vláda bohatých, ale také nenažranost vlastních zaměstnavatelů, kteří nezvyšují mzdy ve stejné míře jako roste inflace, která je zaviněná opět ziskuchtivostí kapitalistů a obchodníků. Pokud má dojít ke generální stávce proti vládě, musí se rozšířit také o požadavek na zvýšení mezd o 20% – směrem k na vlastním zaměstnavatelům.
Naši šéfové nejsou naši přátelé ani spojenci – to oni jsou spoluviníky toho, že chudneme, protože nám odmítají platit důstojné mzdy v souvislosti s inflací. Odmítají se s námi podělit o své zisky, které vytváříme právě my svojí prací, a máme tak na zvýšení mezd legitimní právo.
Zradu odborových předáků, kteří sledují v první řadě zájmy svých šéfů, krásně ukazuje příklad Auto Škoda. Odboráři měli při pondělní akci podporu vedení společnosti. Automobilka podle odborového šéfa Povšíka vyrobí každou minutu jedno auto. „V rámci intenzivní diskuse a úzké spolupráce se zástupci Odborů KOVO se nám podařilo nastavit výrobní a interní procesy tak, aby došlo k minimálnímu vlivu na plánovaný celoroční objem výroby,“ uvedla za Škoda Auto Ivana Povolná. Odboráři představili společné stanovisko vedení Škoda Auto a odborů KOVO Mladá Boleslav k úpravám konsolidačního balíčku. Dalším smutným příkladem je Budějovický Budvar, který se ke stávce nepřipojil. Zájemci si tam vzali symbolicky žluté pásky na ruku, natočili video. „Nechceme, aby trpěl zaměstnavatel, je to namířené proti vládnímu konsolidačnímu balíčku. Stávka nás zastihla v nejhorším čase.
Teď expedujeme vánoční pivo, je tam peak (vrchol). Máme (teď) nejvíc lidí na logistice, v distribuci piva, řidiče. Do toho se spousta odběratelů předzásobuje na nový rok. Kdybychom šli do stávky, tak přestáváme nakládat pivo. Kdybychom naložili autobus odborářů a jeli do Prahy, zase tady zastavujeme výrobu, což nechceme, protože nechceme poškodit zaměstnavatele a zákazníky,“ řekl předseda odborů v Budvaru Jaroslav Berka.
Všechny uvedené příklady jsou ukázkou zrady odborových funkcionářů, kteří hledí především na zájmy šéfů místo na zájmy svých spolukolegů. Dosavadní nečinnost odborů proti vládě, porovnáme-li boje odborů proti obdobným reformám v zahraničí, ukazují, že pracující by měli přestat spoléhát na odborové šéfy, kteří je celou dobu zrazují a pacifikují. Stejně tak by se měli zamyslet nad tím, že současné podoby protestu jsou neúčinné a nikdy nemohou vést k úspěchu. Je nezbytné, aby každý začal u sebe. Protože bez boje není možné počítat se zlepšením. A stejně tak, není možné, aby tyto boje za nás vybojoval někdo jiný. Jedině my sami to můžeme udělat a jedině my sami je dotáhnout k vítězství. (VK, ČAS Sever)
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.