O VÁLCE (Václav Rejsek)

Poslední desetiletí udržovány jsou všechny národy v uměle vypěstovaném napětí, jsouce skoro bez přetržení zpravovány o událostech z toho či onoho bojiště, o spoustách mladých a zdravých mužů, povražděných v zájmu kapitálu nebo i libovůle vládců a lid, který všechny zhoubné následky těchto masakrů nese, zůstává vzdor tomu nevšímavým pravým příčinám těchto ukrutností a nechává se vlivem denního tisku strhnout k sympatiím té nebo oné strany, čím jeho zájem končí. Proto nebude na škodu, ba je povinností všech, kdo trochu lidského citu sobě uchovali, všude odhalovat a na pranýř stavět skutečné příčiny války.

Nechť již jakékoliv hledisko zaujmeme, z každého jeví se nám celý děj války až hnusně barbarský. Toto nikdo popírat nebude, snad ani ten, kdo mylně domnívá se, že válka klestí cestu duchu a pokroku. Ničení zdravých životů lidských, pustošení bohatství a darů přírody není zajisté pokrokem aniž sloužilo kdy lidstvu k prospěchu. Než lidu vždy předstírána spousta nesmyslů o rozšíření říše, otevření nové země civilizaci, jako by to vše k prospěchu celku sloužit mělo, zatím však těží pouze buržoazie, třída lenochů. Pracující lid ale vždy zaplatí plný účet v způsobu krve, daně a zdražených potravin, které o nic nebo jen málo se sníží i v následující době “míru”, čímž kapitál vždy více jen vydře. Nastává drahota a špatné časy! A tento imperialistictický duch ovládl celou Evropu a v Americe nezůstáváme pozadu.

A jaký je následek hrozného toho vraždění, nenávisti mezi národy, nenávisti, která zašlapuje do bahna pomsty všechny vnitřní pásky bratrství, jaké v člověku dlí? Válka rozšiřuje bídu a upevňuje otroctví a ponížení lidu! Během posledních 50 let obětováno molochu války více jak 2,950 000 životů (psáno v roce 1904!). Toť zajisté vražda pomsty, jaké jen vlády schopny jsou.

A chtěl by někdo věřit, že tak hrozné plýtvání s lidskými životy je pro dobro lidstva, anebo domnívá se mimo starých bab poctivě někdo, že ta či ona země přelidněna a že občasně jistá část nejzdravějšího lidu musí být povražděna, aby umožnila prosperitu pozůstalým mrzákům? Zdá se, že skutečně převelká většina lidského plemene je dosud tak zaslepena, že nevidí, jak každou válkou otvírána boháčům, pyšným lenochům, nová pole pro vykořisťování a rozmnožení hromad zlata, jinak by hlasitěji protestovalo a svých synů šetřilo. Ano, třída neplodných lenochů, spekulantů, továrníků a velkobchodníků těží z válek, kdežto chudí nesou otěže bídy, z bohatství prvních plynoucí.

Slýcháme často z úst křesťanů, s tučnými položkami v bankovních ústavech, opakovat křesťanského přikázání “Nezabiješ!” Jaká to ironie! Hleďme, jak se řídí dle zbožňovaného přikazání a jak šetří lidských životů, jakmile se o jejich zájmy jedná, anebo hledá-li nového trhu pro zboží, jaké pracující lid pro něho vyrobil. Lakota a zbožňování zlatého telete ovládá i ty nejšlechetnější city člověka. Taková je morálka současné společnosti, která učí šetrnost lidského života; ale jsou-li zájmy mocných v nebezpečí poznáváme ihned, jaký zřetel brán a jakou cenu má lidský život. Stát, toť kasárna, kde mladý a nadaný lid učen nejhnusnějšímu řemeslu, řezničení v lidském mase. Tak zvané civilizované národy udržují dnes asi 30 milionů mužů, kteří v tomto hanebném řemesle jsou cvičeni, co stojí 1 115 000 000 dolarů ročně. Toť cena ozbrojeného „míru“. V tomto ovšem není zahrnuta ona spousta úroků, splatná z dluhů válek. A to vše uhrazeno z pilné práce dělníka, nebo chce někdo tvrdit něco jiného?

Ale část dělnictva stále ještě nepomýšlí na to, že oni svým potem všechny státní výdaje splácí, co zatím jejich dítky a oni sami mřou hladem, neboť lichvářští obchodníci nikdy neopomenou příležitosti a přiráží na cenách zboží dělnictvu nevyhnutelně potřebných. Poslední Španělsko-americkou válkou vstouply ceny životních prostředků povážlivě a oč klesly od té doby? Válka tedy dává monopolistům vhodnou příležitost zvýšení cen životních a jiných prostředků a tito parazité obě této příležitosti ujít nedají.

A co ony stále rostoucí vládní dluhy, výsledek to nelidského barbarství. Je to prospěšné uložení kapitálu, neboť dělný lid ochotně platí úroky z tak obrovských sum, z čehož zase jen vidno, jak válka rozmnožuje dividendy a úroky privigované třídě lupičů.

Bouři-li se dělný lid nespokojeností, poplach války nese hypnotizující vliv mezi lidové masy a rozdmýchá ihned hloupé hádky a svádí lid z pravé cesty poznání pramene bídy. Slyšíme o hrdinství na bojišti a vyznamenání a odměně sprostých vrahů i řeznického umění a americký tisk pochvalně se rozepisuje o ženách a matkách japonských, které ve své fanatické národní blbosti, zvané nadšenosti, pohrdají pláčem nad ztrátou svých synů a bratrů. Americký tisk netajeně projevuje uznání a přání, že takých národně “uvědomělých“ žen lidstvo potřebuje.

Inu ovšem, takých žen, sklíčených duchem otroctví tou měrou, že na povel a s jásotem obětuji svoje syny a bratry svému panovníku, takých žen by kapitalistický svět potřeboval. Jsou tedy ženy japonské také šiřitelky “pokroku“! Američané jsou zvyklí pokrytecky kárat jednání různých národností, co zatím doma strpí ta nejsprostší barbarství. A tak člověk je nejtrapnějším živočichem na světě, neboť co násilí a vražd provedl ve jménu boha, krále a mamonu, marně bychom hledali porovnání u jiných zvířat téhož plemene. Dále pak, za žádný šlechetný čin nikdo není tak hojně odměňován, jako náčelníci válek. Ti pak, kdo budí svoje bratry pro věc spravedlivou, k sebepoznání a povznešení utlačených jsou zneuctěni, opovrženi a v žalářích smýkáni. Taková je dnešní civilizace!

Že však doba všeobecného sbratření přijde; je jisté, povinností všech lidumilů je, tuto uspíšit. A k umožnění právě uvedeného musíme spravedlnosti domoci uznání; soukromý majetek, tj . Bohatství soustředěné v rukou několika málo, kteří ničím k dobru společnosti lidské nepřispěli, ale vždy svými osobními zájmy tuto poškozovali, ano ten „svatý“ majetek musí k dobru celé společnosti lidské být upotřeben. Neboť, jak za dob dávnověku, tak i tím více v naší moderní společnosti nese soukromé vlastnictví hlavní vinu a je kultem barbarských konfliktů a válek. S odstraněním instituce, soukromého majetku, pomine i toto barbarství.

Bratrství lidstva stane se skutkem, zášť a pomsta snížena na minimum, pomine vyhledávání světových trhů pro zisk a nadejde čas, kdy bratr bratra vraždit nebude, kdy pominou domnělé hranice státu. A to bude anarchie!

Zdroj: anarchokomunistický časopis „Volné listy“ z New Yorku (1904).

Václav Rejsek (1874 -1962) se narodil 8. 6. 1874 v malé obci Dneboh u Mnichova Hradiště. Patřil mezi průkopníky dělnického a anarchistického hnutí v Čechách. Také jeho perzekuce vyhnala v roce 1893 do ciziny, nejdříve do Anglie, aby se v roce 1904 natrvalo usídlil v USA. Jako anarchistický komunista se zapojil do anarchistické skupiny “Bezvládí”. Proslavil se jako redaktor anarchokomunistického časopisu “Volné listy”. Povoláním kovodělník. Zapojil se do syndikalistické organizace Průmyslových dělníků světa (Industrial workers of the world – IWW) v rámci české odbočky Unie českých kovodělníků IWW č.9. v New Yorku. Za české dělnictvo častým řečníkem na veřejných akcích IWW. Zároveň stál u zrodu České anarchistické federace v Americe. věnuje také překladům, překládá hlavně z ruštiny a francouzštiny. V roce 1905 například překládá z francouzštiny brožuru nizozemského anarchisty Ferdinanda Domela Nieuwenhuise (1846–1919) „Pyramida vyhnanství“. Na konci roku 1947 rozhodl pro návrat do Československa.