Oběd ve školce nebo škole se stává v současnosti pro stále více dětí luxusem. Přibývá rodičů, kteří na něj prostě nemají. Pro stále více českých rodin s nízkým příjmem se úhrada stravného v mateřských nebo základních školách mění v noční můru, která ohrožuje nejen jejich již tak křehkou finanční stabilitu, ale i vzdělávací perspektivy jejich dětí.
Nejohroženější jsou matky a otcové samoživitelé a především děti, u kterých mají rodiče nastoupit po rodičovské do zaměstnání. Spousta rodičů, kteří své předškoláčky vychovávají sami a jejichž finanční situace není právě růžová, má pocit, že sedí na stále se točícím kolotoči. Aby měli práci, musí jejich dítě chodit do školky. Aby tam však mohlo být, musí zaplatit školkovné a stravné. A na to bez práce nemají peníze. Jako názorný příklad uveďme případy dvou samoživitelek, které proběhly médii:
Andrea, matka dvou malých chlapců, a Marie, matka dvou dcer, řeší už měsíce, jak rozložit své skromné finanční zdroje. Obě ženy jsou samoživitelky, které teprve nedávno přestaly pobírat rodičovský příspěvek a aktivně hledají práci. Andrea pobírá dávky hmotné nouze, příspěvek na bydlení a skromné alimenty na mladšího Vojtíška. Po zaplacení nájmu, energií a jídla jí však už příliš peněz nezbývá. Je registrovaná na úřadě práce. Přestože si udělala rekvalifikační kurz na pracovnici v sociálních službách, je ráda, že má od dubna slíbenou sezónní práci pro obec. Kdyby Vojtíšek nechodil do školky, neměla by šanci získat ani tu. „Jinak bych mohla pracovat jen v jedné ze dvou fabrik v blízkosti, ty ale mají třísměnné provozy. To si se dvěma malými dětmi nemohu dovolit,“ říká maminka.
Paní Marie prožívá něco podobného. „Na pracák jsem šla s předstihem už v létě, protože bez zaměstnání nemohu zaplatit všechno, co pro holky potřebuji,“ vypráví. „Podpora v nezaměstnanosti mi ale už skončila a já stále nic nemám. Jsem s dětmi sama, nemám žádné babičky ani příbuzné, kteří by mohli hlídat. Potřebuji proto sehnat zaměstnání, které zvládnu i s péčí o holčičky, nejlépe tedy na zkrácený úvazek,“ doplňuje. A tak rozesílá životopisy, udělala si řidičák, aby zvýšila své možnosti, ale zatím o práci nezavadila. „Je to začarovaný kruh. Abych mohla sehnat práci, musí Štěpánka chodit do školky. Jenže školku musím zaplatit, a to bez práce nemám z čeho,“ říká Marie v obavách, jak dlouho ještě bude moci dcerka navštěvovat školku „na dluh“.
A jak pomáhá vláda?! Očividně neefektivně, přestože podporu dětí z nízkopříjmových rodin má zajišťovat Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). To má pomáhat v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus (OPZ+) „Obědy do škol“, který je určen dětem od 3 do 15 let. Avšak jednotliví žadatelé musí podat žádost a ta musí být schválena, což není vždy zaručeno a je to pouhé alibistické zaklínadlo, které se tváří, že situaci řeší.
Navíc ekonomická krize spojená se stále rostoucí inflací umocněná neschopností nebo spíše ideovou nechutí pravicové vlády, dohání stále větší množství proletářských rodin do této bezvýchodné situace.
Řešení existují, je však jasné, že k nim tato vláda dobrovolně nepřistoupí. Musí být proto vystavena organizovanému a masovému tlaku pracujících a všech chudých zdola. Jako sociální anarchisté a anarchistky vidíme řešení v zavedení bezplatného stravování pro všechny děti bez rozdílů – od jeslí přes mateřské, základní a střední školy a učiliště až po školy vysoké. Stejně tak je třeba modernizovat stravovací zařízení na všech typech škol, nastavit vysoké standardy kvality stravování a adekvátně navýšit mzdy personálu zaměstnaného ve školních jídelnách.
Nepřistupujeme na logiku liberálů a pravicových politiků a ekonomů. Nedáme se opít rohlíkem, že totiž na naše děti nejsou peníze! Když má vláda peníze na vydržování války na Ukrajině a nákupy vojenské techniky! Naší prioritou jsou naše děti a nikoli militarismus a válka. (ČAS)
Žádný haléř, žádný muž na militarismus, ale na bezplatné stravování dětí a na školní pomůcky!
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.